"Myslím, že důležité je modlit se za dobrou volbu prezidenta. A také umět přijmout, když nebude zvolen kandidát mého srdce. A neodsuzovat lidi kolem, když mají jiný názor a jinou volbu, než já sám. To, že někdo bude zvolen přece neznamená, že je lepší, než ten nezvolený. Hraje tam roli řada okolností. Říká se „Sláva vítězům, čest poraženým“. Kéž bychom to s pomocí Boží dokázali i u nás." Kardinál Duka k prezidentským volbám
www.dominikduka.cz/…/zvolme-preziden…

Hanba. Hanba Hanba. Žádáme církev, aby se distancovala od těchto urážek svědomí voličů a svobodného práva volit prezidenta. Zastavte toto plíživé pronásledování voličů pana prezidenta Miloše Zemana. My jsme nedali přednost lži před pravdou, Rusku před Evropou ani vulgaritě před zdvořilostí!
Dominik Duka napsal: "Volby nejsou církevní aktivitou, ale občanskou aktivitou, proto nejsme kompetentní oslovovat spoluobčany jako církev. Z toho plyne, že biskupové či kněží nevstupují do předvolebních kampaní. Podle církevních předpisů máme vyzývat laiky k účasti na volbách, připomenout kriteria výběru, ale nemáme nikoho konkrétně jmenovat. Jde i o to, že lidé jsou přece dospělí, když mají voličské právo a dokáží se rozhodnout podle svého nejlepšího svědomíí." Křesťan, který volil pana Zemana, využil své demokratické volební právo a splnil tak svou občanskou povinnost a zodpovědnost. Hříchu se spíše dopustili duchovní či křesťanské instituce a média, kteří jednostranně protlačovali jen jednoho kandidáta, spolu se světem očerňovali duhého a nebyli schopni nebo ochotni uznat žádná pozitiva pana prezidenta za 5 let. Snížlili s k primitivním kliše, že Zeman rozděluje národ. Před lety se ovšem stejné kliše používalo na Dominika Duku. .

Zeman proti POTRATŮM
Od svého zvolení do funkce nejvyšší hlavy státu podporuje již pravidelně konference o legislativní ochraně nenarozených dětí s názvem "JEDEN Z NÁS" a zároveň podporuje aktivity organizace Hnutí pro život a uděluje záštitu Národním pochodům pro život.

www.facebook.com/flx/warn/

„Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu,“ říká článek 16 v naší Ústavě - v Listině základních práv a svobod.
Je vhodné znát i předchozí článek 15: „Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.“

Nemějte strach jít do ulic a na veřejná místa
a jako první apoštolové hlásat radostnou zvěst spásy na náměstích měst, městeček a vesnic. Teď není doba stydět se za evangelium. Nyní je čas k tomu, aby bylo hlásáno ze střech. Nemějte strach zpřetrhat životní způsoby založené na pohodlí a zvyku a odpovědět na výzvu tím, že budete dávat možnost poznat Krista i v moderním velkoměstě. Vy musíte být těmi, kdo jdou na "křižovatky cest" a každého zvou k hostině, kterou Bůh připravil pro svůj lid. Evangelium nesmí být ukrýváno ani ze strachu, ani z lhostejnosti. Nebylo přece přijato proto, aby bylo střeženo v soukromí. Musí být vystaveno na oči tak, aby lidé viděli jeho světlo a chválili nebeského Otce." (Jan Pavel II. - SDM Denver USA)

KŘESŤANÉ VOLILI TRUMPA V SEBEOBRANĚ. TAKOVÁ JE REALITA V USA.

Proč křesťané hlasovali pro Trumpa /kráceno/

Jonathon van Maren

Křesťané v USA – katolíci i evangelikálové – prožívali v uplynulých dvou presidentských obdobích Baracka Obamy strach. Proto v drtivé většině volili Donalda Trumpa, třikrát ženatého provozovatele kasina, smutně proslulého svými vulgárními řečmi.

Volili ho jednoduše pro to, že vnímali, že třetí presidentské období Obamy (nebo zvolení Hillary Clintonové ) by pro ně představovalo hrozbu přímo existenční.

Útoky proti křesťanům z nejvyšších vládních úrovní (u vlády byli demokraté) byly již po téměř celé desetiletí neúprosné. Obama chce přinutit křesťanské církve a školy, aby přijaly nejradikálnější poslední verzi genderové ideologie a je připraven vydat prováděcí nařízení s cílem přimět méně osvícené, aby se zařadili. Kdo neuposlechne, má nálepku homofoba.(x)

Clintonová informovala, že křesťané budou muset v některých otázkách změnit své přesvědčení či názory. Křesťanští rodiče se hrozí toho, že to, čemu věří, nebudou moci předávat svým dětem, že jim v tom bude bráněno.

Faktem je, že Obama a Clintonová hodlali přinutit křesťany k tomu, aby ze svých daní dotovali potratový průmysl. Obama dokonce hlasoval proti ochraně dětí, které přežijí potrat, a Clintonová obhajovala potrat dokonce v posledních fázích těhotenství. Takové postoje vedou přímo k zabíjení nejmenších dětí.

Křesťané tedy hlasovali v sebeobraně. Nešlo jen o děti, ale také obranu hodnot, kterým věří a nechtějí se jich vzdát.

(x) Například zavádění společných záchodů a sprch pro dívky a chlapce ve školách. atd

Modlitby a požehnání na inauguraci Trumpa
A část projevu prezidenta Trumpa, kde zmiňuje Bibli, Stvořitele. Duchovní na inauguraci:
1) Katolický kardinál Timothy M. Dolan
2) Samuel Rodriguez, hispánský evangelikál
3) pastorka a televizní evangelistka Paula Whiteová
Po Trumpově slibu a inauguračním projevu:
1) rabín Marvin Hier, ředitel Centra Simona Wiesenthala
2) Franklin Graham, syn světoznámého evangelisty Billyho Grahama
3) biskup Wayne T. Jakson ze společenství Great Faith Ministries International

POSELSTVÍ SVATÉHO OTCE FRANTIŠKA KE SVĚTOVÉMU DNI MISIÍ 2016:
Drazí bratři a sestry, mimořádný Svatý rok milosrdenství, který církev prožívá, vrhá specifické světlo i na Světový den misií 2016. Vyzývá nás, abychom hleděli na misii ad gentes jako na nesmírné dílo duchovního i tělesného milosrdenství. Při letošním Dni misií jsme totiž všichni vyzýváni, abychom „vycházeli ven“ jako učedníci misionáři a aby každý z nás dával do služby své talenty, svou kreativitu, svou moudrost a zkušenost pro přinášení poselství o Boží něze a slitovnosti celé lidské rodině. Díky svému misijnímu poslání se církev stará o ty, kdo neznají evangelium, protože si přeje, aby všichni byli spaseni a dospěli k tomu, že budou zakoušet Pánovu lásku. „Posláním církve je zvěstovat Boží milosrdenství, které je tepajícím srdcem evangelia“ (bula Misericordiae Vultus,12) a hlásat ho ve všech koutech země tak, aby proniklo ke všem ženám, mužům mladým i dětem. Milosrdenství způsobuje v Otcově srdci vnitřní radost při setkání s každým lidským tvorem. On se od počátku s láskou obrací i k těm nejkřehčím, neboť jeho velikost a moc se odhaluje právě ve schopnosti ztotožnit se s malými, vyloučenými a utlačovanými (srov. Dt 4,31; Žal 86,15; 103,8; 111,4). On je Bůh laskavý, pozorný a věrný; staví se do blízkosti toho, kdo je v nouzi, aby byl blízký všem, především chudým. S něhou vstupuje do lidského života, právě tak, jako by to učinil otec nebo matka v životě svých dětí (srov. Jer 31,20). Výraz používaný v Bibli pro milosrdenství
je odkazem na mateřské lůno, tedy na matčinu lásku k dětem, jež ona bude milovat stále a za všech okolností, ať se stane cokoli, protože děti jsou plodem jejího lůna. To je i podstatným aspektem lásky, jakou Bůh chová ke všem svým dětem a především k příslušníkům lidu, jemuž dal zrod a který chce šlechtit a vychovávat; před jeho křehkostmi a nevěrnostmi se Boží nitro dojímá a plane soucitem (srov. Oz 11,8). On je přece milosrdný ke všem, jeho láska patří všem národům a jeho něha se rozšiřuje na všechny tvory (srov. Žal 145,8-9). Milosrdenství nachází svůj nejvyšší a dokonalý projev ve vtěleném Slově. Ježíš odhaluje tvář Otce bohatého na milosrdenství, „mluví o něm a vysvětluje ho v příkladech a podobenstvích, ale především ho sám v sobě ztělesňuje a svou vlastní osobností vyjadřuje“ (JAN PAVEL II., Enc. Dives in misericordia,2). Když přijímáme Ježíše v evangeliu a ve svátostech a následujeme ho, působením Ducha Svatého se můžeme stávat milosrdnými jako náš Nebeský Otec, můžeme se naučit milovat tak, jako nás miluje On, a učinit ze svého života nezištný dar na znamení jeho dobroty (srov. bula Misericordiae Vultus,3). Církev jako první je uprostřed lidstva společenstvím žijícím z Kristova milosrdenství; stále si uvědomuje, že On na ni hledí jako na vyvolenou díky své milosrdné lásce a z této lásky ona přijímá způsob svého konání. Žije z ní a dává ji poznávat národům při ohleduplném dialogu se všemi kulturami a s každým náboženským přesvědčením. Jako tomu bylo v prvních dobách života církve, svědky této milosrdné lásky jsou mnozí mužové a ženy každého věku a v každé situaci. Výmluvným znamením mateřské Boží lásky ve světě misií je značná a rostoucí přítomnost žen vedle mužů. Laičky i zasvěcené ženy a dnes i nemálo rodin v různých formách uskutečňují své misijní povolání – od přímého hlásání evangelia až po charitativní službu. Vedle evangelizačního a svátostného konání misionářů jsou ženy a rodiny těmi, kdo mnohdy vhodněji chápou problémy lidí a dokážou jim čelit náležitým a často nevídaným způsobem: péčí o život, mimořádnou pozorností zaměřenou spíše na lidi než na struktury a využíváním všech lidských a duchovních zdrojů při budování harmonie, vztahů, míru, solidarity, dialogu, spolupráce a bratrství, ať už v oblasti osobní, nebo na širším poli společenského a kulturního života a zvláště v péči o chudé. Na mnoha místech začíná evangelizace výchovnou činností, jíž misijní dílo věnuje své úsilí a čas jako milosrdný vinař z evangelia (srov. Lk 13,7-9; Jan 15,1) a trpělivě očekává plody po letech pomalé formace; tak se utvářejí lidé schopní evangelizovat a přinášet evangelium tam, kde by se uskutečnění něčeho takového nečekalo. Církev lze označit jako „matku“ i pro ty, kdo mohou zítra dospět k víře v Krista. Toužebně si přeji, aby se svatý Boží lid cvičil v mateřské službě milosrdenství, jež tolik napomáhá k tomu, aby se s Pánem setkaly a zamilovaly si ho i národy, které ho dosud neznají. Víra je totiž Božím darem a nikoli plodem prozelytismu; avšak roste díky víře a lásce evangelizátorů, kteří jsou Kristovými svědky. Kráčet po cestách tohoto světa znamená pro Ježíšovy učedníky mít lásku, jež neměří, ale spíše se snaží mít ke všem míru lásky Pánovy. Hlásáme ten největší a nejkrásnější dar, který nám On dal – jeho život a jeho lásku. Každý národ a každá kultura má právo přijmout poselství o spáse, která je Božím darem pro všechny. Když vezmeme v úvahu tolik nespravedlností, válek a humanitárních krizí, jež dnes čekají na své řešení, je to tím potřebnější. Misionáři vědí ze své zkušenosti,
že evangelium odpuštění a milosrdenství může přinášet radost a smíření, spravedlnost a mír. Příkaz evangelia „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,19-20) není vyčerpán, ale naopak nás všechny zavazuje, abychom za současné situace a při všech dnešních výzvách cítili své povolání nově „vyjít ven“ jako misionáři, jak jsem naznačil i v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium: „Každý křesťan a každé společenství budou rozlišovat, jakou cestu od nich Pán žádá, nicméně všichni jsme pozváni přijmout toto povolání – vykročit z vlastního pohodlí a mít odvahu vydat se do všech periferií, které potřebují světlo evangelia“ (20). Právě na letošní svatý rok připadá 90. výročí Světového dne misií vyhlášeného Papežským dílem pro šíření víry a schváleného papežem Piem XI. v roce 1926. Proto považuji za vhodné připomenout moudrá doporučení svých předchůdců, kteří stanovili, aby ve prospěch tohoto Díla byly věnovány všechny sbírky, které budou shromážděny po celém světě každou diecézí, farností, řeholní komunitou, církevním sdružením a hnutím pro podporu křesťanských společenství, jež potřebují pomoc, aby se dodala síla hlásání evangelia až do posledních končin země. Ani dnes se neobejdeme bez tohoto gesta církevního společenství pro misie. Neuzavírejme si srdce svými částečnými starostmi, ale rozšiřme ho na horizonty celého lidstva. Nejsvětější Panno Maria, vznešený obraze spaseného lidstva, vzore pro misie v církvi, nauč všechny, muže, ženy i rodiny, aby všude vytvářeli a chránili živou a tajemnou přítomnost zmrtvýchvstalého Pána, který obnovuje a naplňuje radostným milosrdenstvím vztahy mezi lidmi, kulturami a národy.
Ve Vatikánu 15. května 2016, slavnost Seslání Ducha Svatého FRANTIŠEK

Papež František: Církev potřebuje nadšené misionáře

Ježíš mluví o ohni Ducha svatého, živé přítomnosti, která v nás působí ode dne našeho křtu. Oheň je tvůrčí síla, která očišťuje a obnovuje, spaluje každou lidskou ubohost, každé sobectví a každý hřích, proměňuje nás zevnitř, obrozuje a uschopňuje nás k lásce. Ježíš si přeje, aby se v našem srdci rozhořel Duch svatý, protože jedině od srdce se může šířit žár božské lásky a rozvíjet se Boží království. Nevychází z hlavy, vychází ze srdce. Proto si Ježíš přeje, aby tento oheň vstoupil od našeho srdce. Otevřeme-li se plně působení tohoto ohně, kterým je Duch svatý, daruje nám odvahu a zápal, abychom všem hlásali Ježíše a Jeho útěšné poselství milosrdenství a spásy a beze strachu pluli na otevřeném moři. Oheň však začíná v srdci.
Při plnění svého poslání ve světě potřebuje církev – to znamená my všichni – pomoc Ducha svatého, abychom se nenechali brzdit strachem a kalkulem a nezvykli si putovat pouze uvnitř bezpečných hranic. Tyto dva postoje činí z církve funkcionářskou církev, která nikdy neriskuje. Apoštolská odvaha, kterou v nás jako oheň rozněcuje Duch svatý, nám však pomáhá překonávat zdi a bariéry, umožňuje nám být kreativní a uvádí nás do pohybu, abychom šli také po cestách neprobádaných či nepohodlných a nabízeli naději těm, které potkáme. Tento oheň Ducha svatého nás povolává, abychom se stále více stávali společenstvím vedených a přetvářených lidí, kteří jsou plni porozumění, mají široké srdce a radostnou tvář. Více než kdy jindy je dnes potřeba kněží, zasvěcených osob a věřících laiků, kteří hledí pozorným zrakem apoštolů, projevují soucit, zastavují se před obtížemi a materiální i duchovní chudobou a charakterizují tak evangelizaci a misijní poslání uzdravujícím rytmem sbližování. Právě oheň Ducha svatého nás vede, abychom se stávali bližními těm druhým: trpícím, potřebným, tolikeré lidské bídě, četným problémům, uprchlíkům, utečencům a těm, kdo trpí. Oheň vycházející ze srdce.
V této chvíli s obdivem myslím zejména na četné kněze, řeholníky a věřící laiky, kteří se po celém světě s velikou láskou a věrností věnují hlásání evangelia, nezřídka také za cenu života. Jejich příkladné svědectví nám připomíná, že církev nepotřebuje byrokraty a pilné funkcionáře, nýbrž nadšené misionáře, stravované horlivostí nést všem útěšné Ježíšovo slovo a Jeho milost. Toto je oheň Ducha svatého. Pokud církev tento oheň nepřijme nebo mu nedovolí vstoupit, stane se studenou či vlažnou církvi, která nebude schopna dávat život, protože bude tvořena jen studenými a vlažnými křesťany. Prospěje nám, zastavíme-li se dnes na pět minut a položíme si otázku: „Jak je na tom moje srdce? Je studené? Je vlažné? Je schopno přijmout tento oheň?“ Vezměme si na to pět minut. Všem nám to prospěje. A prosme Pannu Marii, ať spolu s námi a za nás prosí nebeského Otce, aby na všechny věřící sestoupil Duch svatý, božský oheň, který rozehřívá srdce a pomáhá nám být solidární s radostmi a utrpeními našich bratří. Ať nás na naší cestě posiluje příklad svatého Maxmiliána Kolbeho, mučedníka lásky, jehož památka připadá na dnešek, a ať nás učí žít ohněm lásky k Bohu a k bližnímu.

PAPEŽSKÁ MISIJNÍ UNIE (PMU)
PMU vede kněze, řeholníky i laiky k aktivnímu zapojení do misijní činnosti církve, je srdcem všech Misijních děl, podporuje je a vede každého pokřtěného k aktivní účasti na misijním poslání církve. V tomto duchu je i v naší zemi činnost PMU propojená s ostatními aktivitami PMD. V našich diecézích jsou používány putovní misijní výstavy PMD, probíhají misijní besedy ve farnostech a školách, lidé používají naše prezentace a dokumenty s misijní tématikou. Často se těchto akcí účastní (i jako pořadatelé) kněží a řeholníci. Tato témata jsou prezentována i v nejrůznějších médiích. Misijní tématika PMD má své pravidelné místo při každoročním setkávání členů Konference vyšších představených ženských řeholí v ČR. Od roku 2009 jsme začali větším způsobem zdůrazňovat univerzalitu misie církve používáním společného loga „missio“ – jména, které se v současnosti v čím dál větší míře užívá v celé Evropě. Věřím, že i tímto způsobem budeme následovat myšlenky zakladatele PMU, bl. Paola Manny, a stále více mezi lidmi šířit misijní povědomí a spolupráci.
Missio respektuje autonomii a identitu všech místních komunit.
Umožňuje, aby tradice a zvyky domorodců byly darem pro všeobecnou církev

www.missio.cz/…/papezska-misijn…

Náš Spasitel přemohl smrt a svým evangeliem nám ukázal cestu k životu. Vzdejme mu chválu a pokorně ho prosme:
Pane, posilni naši víru v tvé slovo, 1 Kor 15, 1-2a.3-4:
Chci vám, bratři, vyložit tu radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem.