,,,,,,,,,,,,,,,,,,,gratuluji! Myslel jsem si, že sis tentokrát ukousl trochu velké sousto, ale s potěšením přiznávám, že jsem se mýlil. S Františkem – který jako pacient není v mnoha směrech právě nejsnazší – děláš pozoruhodné pokroky. Pochopil jsi to naprosto správně: klíčem je spontánnost. Lidé si neustále pletou improvizaci s upřímností. Upoutávky z letadla. Mistrovský trik!

Chceš-li učení Nepřítele podkopat s absolutním úspěchem, radím ti z dlouholeté zkušenosti, abys svého pacienta povzbuzoval ve třech směrech:

1/ Za prvé musí být považován za někoho, kdo se vší jasností a přísností potvrzuje učení Nepřítele: Ne potratu! Ne rozvodu! Ne homosexuálním manželstvím! Klíčové je, aby byl pokládán za člověka naprosto pravověrného (možná dokonce trochu staromódního).

2/Dále by měl soucitně přijímat s tím spojené obtíže a složitosti. Je tak těžké plnit tyto předpisy ve světě, který se tolik změnil! Jak můžeme vědět, jaké to je, dokud tu bolest sami neprožijeme? „Kdo je bez hříchu, ať první hodí kamenem.“ (Obzvlášť užitečný výrok Nepřítele, když se nám teď podařilo prakticky zlikvidovat pojem hříchu.)

3/ Za třetí tvůj pacient musí apelovat na individuální svědomí. Lidé dnes (díky usilovné práci našich kolegů) uvažují téměř výhradně v kategoriích individuálních rozhodnutí (která mají všechna stejnou platnost). Jedna velikost nepadne každému! Klíčovými tématy by zde mělo být Milosrdenství a Tolerance, nikoli Pravda a Spravedlnost. Média to samozřejmě spolknou.

Dokážeš-li svého pacienta přimět, aby se držel tohoto jednoduchého modelu „za prvé – za druhé – za třetí“, původní učení, které bylo na počátku tak bez obalu potvrzeno, bude téměř nepostřehnutelně, ale velice účinně zmařeno. Tak dosáhneme svého.

Pacient zároveň získá všeobecnou popularitu (což je věc, kterou bychom měli vždy podporovat, kdekoli je k tomu příležitost), a tak bude mít dobrou pozici pro další útok na Nepřítele.

V Ďáblu Tvůj,

Zmarchrob

Překlad Lucie Cekotová

Poznámka překladatelky: Text jsme převzali ze stránek Ignatius His Conclave(ignatiushisconclave.org/…/infernal-corres…) se souhlasem jejich vlastníka. Protože se zřetelně odvolává na knihu C. S. Lewise The Screwtape Letters, která v češtině vyšla pod názvem Rady zkušeného ďábla, dovolila jsem si název a jména obou protagonistů převzít z českého překladu Pavla Vachka. Viz C. S. Lewis, Rady zkušeného ďábla, Praha: Zvon 1993.

Socci se obrací na papeže F.:

Zapřísahám Vás, zamyslete se nad celou cestou, kterou jste dosud prošel, vystříhejte se dalších těžkých kroků, jako je postsynodální exhortace, která by otevřela cestu ideám kardinála Kaspera (…) Především se vyvaruje svolat novou synodu, která – jak se děsíme – si bere na mušku přímo kněžský celibát. A především potřebujeme všichni velké Jubileum pokání. (str.. 221)
.......

když papež přijal tuto knihu, ani ho neexkomunikoval, ani ho nekáral a nekritizoval, tím méně ignoroval, ale vzal papír a pero a v osobním dopise mu odepsal

Těchto několik řádků demoluje určitou „papolatrii“ rozšířenou v některých prostředích. Papež připomíná, že kritizovat papeže je nejen dovoleno, ale že to velmi prospívá samotnému papeži, pomáhá mu kráčet po správné cestě Páně. Termínem papolatria rozumíme nepřiměřené zbožňování postavy papeže, což je něco jiného než uctivost a respekt, kterým jsme povinni vůči úřadu, který zastává. Otevřenost, i kritická, jak konstatuje Socci, může sloužit biskupovi Říma jako pomoc, především, když dominující mentalita zachází do pochlebování (str.92) Velký teolog Melchior Cano napsal: Petr nepotřebuje naše lži nebo naše pochlebování. Ti, kteří slepě nekriticky brání rozhodnutí nejvyššího Pontifika, jsou právě ti, kteří ohrožují autoritu Svatého stolce: bourají jeho základy, místo aby je zpevňovali.

zdroj:www.lumendelumine.cz/index.php