Hospodin je „Čech“
Rozhovor s P. Stritzkem FSSPX

Redakční článek

31. 1. 2011
Vendée bývá některými lidmi těsně spojováno s Kněžským bratrstvem sv. Pia X (FSSPX). Zde je potřeba hned na úvod předeslat, že Vendée není, nemůže, a ani nechce být žádným oficiálním nebo neoficiálním hlasem FSSPX v České republice. Vendée má být zdrojem informací z pozice tradičního katolicismu, integralismu. Na druhou stranu za tvůrce webu mohu říci, že si kněží FSSPX velmi vážíme a taktéž hluboce ctíme zakladatele FSSPX arcibiskupa Lefebvra pro jeho nekompromisní a zásadový postoj ve věcech víry. Věříme, že bez arcibiskupa Lefebvra by dnes jen stěží existovala mše svatá všech časů. Co však je také velmi důležité, neexistoval by v Církvi pravděpodobně žádný odpor proti neomodernismu. Dnes jsme proto požádali o rozhovor patera Tomáše Stritzka, vůdčí postavu FSSPX na našem území.

Můžete se, otče, pro naše čtenáře nejprve stručně představit?
Na kněze jsem byl vysvěcen v roce 1999 a od té doby působím v Českých zemích, nejprve půl napůl s Rakouskem. V současnosti jsem v autoritě představeného distriktu pověřen zodpovědností za celý apoštolát u nás, vypomáhá mi ještě náš český novokněz P. Aleš Hakl.

Následuje obligátní otázka. Jak jste se dostal k víře? Byl jste katolíkem od narození nebo jste konvertitou?
Pocházím z katolické rodiny, pokřtěn jsem byl jako dítě. Vzhledem k okolnostem jsem začal pravidelně praktikovat až jako dospívající. Ale kostely jsem znal zevnitř od mé nepaměti, hlavně pražské. Proto také do některých nechodím, protože mě ta jejich devastace slušně řečeno rozčiluje a zároveň mi je to líto. Dříve to byly promodlené svatyně vyzývající svojí atmosférou k pokleknutí a modlitbě, dnes ..., nevím k čemu bych tu atmosféru přirovnal. K nádraží ne, atmosféru nádraží mám rád, taky od dětství.

Můžete, prosím, ve zkrácené formě popsat Vaší cestu ke katolické tradici, co bylo tím prvotním impulsem? A jak jste se vlastně dozvěděl o FSSPX? Pokud se nepletu, první mše svaté zde Bratrstvo začalo sloužit už v roce 1991. Jak to tehdy vypadalo?
Moje cesta, to byly koleje. Jel jsem vlakem. Do Zaitzkofenu. Při první Mši sv. v Praze, bylo to na svátek Krista Krále v roce 1991, mne pozval tehdejší rektor semináře P. Niklaus Pfluger na návštěvu. O této Mši sv. jsem se dozvěděl při náhodném setkání s paní Dagmar Bílkovou nějaký ten týden předtím. Před promocí a vojnou jsem se tam jel jen tak podívat a všechno bylo jinak.

Proč a kdy jste se rozhodl pro kněžství a kdy jste věděl, že je toto Vaše rozhodnutí definitivní? Věděl jste hned od počátku, že chcete do tradičního semináře? Co pro Vás znamená kněžství jako takové?
V Zaitzkofenu 8. prosince. Knězem jsem být původně nechtěl, chtěl jsem mít velkou rodinu, alespoň deset kluků. Velkou rodinu mám, ale je to asi tak půl napůl, kluci a holky, a všeho věku. A je to tak dobře.
Kněžství je největší Boží dar, který se neodmítá. Kdo ho nepřijme, nejen že nenajde v životě větší štěstí, nenajde ani srovnatelné.

Jak jste se vypořádal s jazykovou bariérou a určitě náročným studiem?
V sedě u psacího stolu.

Co je hlavním posláním apoštolátu Kněžského bratrstva sv. Pia X. a jak jej vnímáte ve své situaci Vy?
Výchova kněží, jejich vzdělávání a pomoc při posvěcování kněžství. To je v našich stanovách, tak to bylo schváleno i Církví pochvalným dekretem Kongregace pro klérus v roce 1971. K tomu se pojí i pastorační činnost, která je v současnosti široce zastoupena, to ale souvisí se situací v Církvi.

Co pro Vás osobně představuje zakladatel Bratrstva arcibiskup Lefebvre? Není dnes v Bratrstvu už jen „krásným zarámovaným pietním obrázkem“?
Msgr. Lefebvre byl Boží prozřetelností povolán k založení našeho Bratrstva, dal mu stanovy, uvedl ho do života a předal mu vše, co se ve svém bohatém životě naučil. Pro nás je duchovním otcem, stejně jako sv. František pro Františkány, sv. Dominik pro Dominikány, sv. Ignác pro Jesuity. Možná Vás napadne Lefebvre pro Lefebvristy. I když se to považuje spíše za nadávku, slyšel jsem to už nejedenkrát vyslovit s uznáním; a nakonec Jesuité byla také původně nadávka a dnes už to tak vnímají spíše nepřátelé Církve...

Jak vnímáte Druhý vatikánský koncil? Myslíte, že je možné jej po vyjasněný dvojznačných míst vykládat „ve světle tradice“?
Kristus o falešných učitelích říká, že je poznáme podle plodů. Plodem Druhého vatikánského koncilu je církevní krize, odpad, všechen ten duchovní marasmus, který je okolo nás. A nikdo, kdo věrně uchovává plnost katolického učení, nestaví na koncilu. Koncil, jak se definoval a jak ho definovali oba papežové koncilu, je ve své podstatě celocírkevní pastorační synoda - zcela nepodařená synoda, která ani nesplnila očekávání mnoha naivních koncilních otců, totiž nové oživení apoštolátu Církve. Splnila ale cíle těch, kteří chtěli otrávit Církev svými bludy, otevřela jim okna dokořán. Dá se říci, že koncil je ve 20. století třetím německým „úspěchem" světového významu. Nejprve poslali do Petrohradu Lenina s penězi a tímto šémem vzbudili k životu golema bolševismu, pak se jim pod vedením Hitlera podařilo obrátit v ruiny spolu s Německem celou Evropu a vpustit bolševismus do střední Evropy, a nakonec němečtí koncilní otcové a poradci spolu s francouzskými kolegy nastartovali autodestrukci Církve. Ta se sice nezdaří, ale způsobí mnoho škod. Ani říjnovou revoluci, ani revoluci v Církvi nemůžete reformovat, jedinou možností je sejít z těchto širokých cest tohoto světa vedoucích do záhuby a vydat se na cestu spásy. A navíc dnes už stejně koncilní dokumenty skoro nikdo nečte, tak proč by se měl v budoucnu jimi zdržovat papež, který bude mít na starosti důležitější věci.

Církev se dnes nade všechnu pochybnost nachází v hluboké krizi, a byť to Řím otevřeně nepřipouští, některými svými kroky to nepřímo potvrzuje (myslím tím například Benediktem XVI. avizované založení Papežské rady pro opětovnou evangelizaci apod.). Co je podle Vás lékem na tuto krizi?
Volba katolického, a ne liberálního, papeže.

Co pro Vás jako kněze znamená mše svatá všech časů a jak pohlížíte na Novus ordo mši? Podstatou katolického ritu by přece měla být Oběť...
Mešní oběť našeho Pána Ježíše Krista je centrem našeho náboženství, je to zpřítomnění Kristova Kříže. Tato podstata může být rovnocenně vyjádřena v jakémkoliv katolickém ritu, západním, východním, orientálním. Ritus svátosti je způsobem důstojného zacházení se svátostí. Novus ordo není důstojný, je to dvojznačná slátanina, ve vlastním slova smyslu to tedy nelze nazývat ani ritem svátosti. Tím však neříkám, že NOM automaticky zneplatňuje proměňování. Náš generální představený Msgr. Bernard Fellay velmi trefně řekl při svěcení kaple v Brně v roce 2003, že NOM patří do odpadkového koše. Kdyby to byl katolický ritus, tak by to říci nemohl, ani nesměl.

Jak vnímáte motu proprio Summorum Pontificum papeže Benedikta XVI.? Je to krok vpřed nebo jej naopak vnímáte jako svého druhu „past“, kdy se tradiční latinská mše svatá dostává na úroveň jakési estetické záležitosti případně do pozice, že tato mše prostě některým lidem vyhovuje lépe, a tak ji tedy povolíme pro staromilce, snoby a extravagantní typy?
Mne to moc nezajímá. Na naší povinnosti udržet si katolickou víru a předávat jí dál to nic nemění a až přijde katolický papež, což vyplývá ze zaslíbení daného Církvi, tak se to vyřeší. Prostě mnoho kouře a čmoudu a žádný oheň.

Jak byste zhodnotil celkový vývoj situace FSSPX u nás od chvíle, kdy jste jako nový kněz začal působit na území ČR?
To zhodnotí u soudu Kristus. Tak se raději modleme, aby byl více milosrdný než spravedlivý, protože jsme všichni mohli udělat mnohem více, než jsme udělali.

Pokud se chcete vyjádřit – neboť znám Váš postoj, že ne třeba se ke všemu ze své pozice vyjadřovat - co čekáte do budoucna v situaci FSSPX u nás a ve světě?
Můj spirituál v semináři říkával, že Hospodin je Čech, dělá si, co chce. Tož bude dělat, co chce a kdy chce, a všechno bude jinak, než si to moudří lidé představují. A bude to dobré, a pro nás bude dobré, když to budeme trpělivě z Jeho ruky přijímat a spolupracovat s Jeho vůlí. A to není vůbec samozřejmé, i když na tom závisí naše věčnost.

Jistě vnímáte, že v souvislosti s rozhovory mezi FSSPX a Římem, existují dva krajní postoje v očekáváních. Jedni naivně věří v takřka okamžité vítězství tradice, které je skoro na dosah ruky, zatímco druzí rozhovory vnímají tak, že FSSPX bude muset konečně bezpodmínečně uznat všechny dokumenty Druhého vatikánského koncilu a vrátit se do „plného společenství“ Církve. Jaký je v této věci Váš názor?
Náš generální řekl, že smyslem rozhovorů je vydat svědectví katolické víře. Myslím, že to stačí. Až přijde katolický papež, a očekávat ho jako plod těchto rozhovorů je mírně řečeno silně naivní, vyřeší se ostatní.

Co si myslíte o Kněžském bratrstvu sv. Petra (FSSP)? Vnímáte je jako společenství kompromisu? A na druhé straně, jak smýšlíte o sedesvakantistech a jejich pozici?
Je mi jich líto. Patří k nim jistě mnoho lidí s upřímnou snahou sloužit Kristu, ti první ale nepochopili podstatu problému a ti druzí se na plný plyn rozjeli do slepé uličky.

Co byste řekl mladému muži, který lne k tradici, zvažuje jít do semináře a navíc se třeba ještě rozmýšlí mezi FSSPX a FSSP?
Že nebereme každého. Nejprve musí pravidelně navštěvovat Mši sv. v našich kaplích. Potom zvážím, zda nejsou nějaké kanonické překážky a zda je vhodným kandidátem pro vstup do našeho semináře. Neslíbím mu nic, ale německy se učit může, to se mu může hodit i v civilním životě a určitě mu to neuškodí.

Co byste poradil knězi, který slouží Novus ordo mši, ale zároveň objevil krásu tradiční latinské mše, naučil se ji sloužit a také začal intenzivněji studovat pravověrnou katolickou nauku. Jak by měl dál postupovat? Existuje nějaké obecné řešení použitelné pro všechny?
Univerzální řešení neexistuje. Naše Kněžské bratrstvo je sdružení světských kněží se společným životem, náš zakladatel vložil do našich stanov i některé spíše řeholní zvyklosti, proto členství u nás není pro každého kněze možné. Ale jsou i jiná řešení, to je nutno promyslet individuálně. Bůh věrným dává svoji milost, i když to může být milost k trnité cestě. Každému bych tedy ze srdce přál, aby NOM hodil tam, kam patří – do koše, a třeba i do kamen nebo do rybníka. V tomto je liturgická kreativita na místě.

Chtěl byste speciálně pro čtenáře Vendée říci něco na závěr?
Každá hereze využívá náboženské nevzdělanosti nebo samolibé rádobyvzdělanosti katolíků. Proto si vezměte do ruky Tomáškův katechismus, Biblické dějiny a další základní katolickou literaturu a učte se. A modlete se růženec a ctěte neposkvrněné Srdce Panny Marie – to už Vám neříkám já, to nám všem říká naše nebeská Matka Panna Maria, která nakonec zvítězí.

Za Vendée Vám, otče, velmi děkujeme za rozhovor a přejeme Boží požehnání ve Vaší náročné duchovní službě!
Ptal se: Daniel

www.vedee.cz