Popisek: Zázrak ve Fatimě | Autor: Neznámý
Zjevení Panny Marie ve Fatimě. Zázrak, který je zdokumentován a viděly jej tisíce lidí.
14. 5. 2013

Radomír Malý Tento týden uplynulo 96 let od zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě. Slunce se nejprve začalo otáčet kolem své osy a vystřelovalo paprsky různých barev. Potom najednou začalo padat dolů, napřed pomalu, potom prudce. Všichni to viděli. I ti nevěřící.

13. května 1917, kdy Portugalsko již bylo ve válce (vstoupilo do ní r. 1916 na straně Anglie a Francie), papež Benedikt XV. vydává mírové poselství válčícím státům, kde naléhavě žádá ukončení bojů. Nikdo z politiků na jeho slova nereagoval, pouze jeden jediný, a sice rakousko-uherský císař bl. Karel Habsburský. Jak to všechno do sebe zapadá! Právě téhož roku se Panna Maria zjevuje. 13. května se na dubu v Cova da Iria ukázala nějaká krásná paní a děti se ji ptaly, kdo je a co si žádá.
Řekla, že přichází z nebe a že jim řekne své jméno 13. října, pokud budou chodit poctivě každého 13. dne v měsíci tady na toto místo. Děti si nejprve slíbily, že budou mlčet, ale neudržely tajemství. Hyacinta o tom první doma řekla, takže se to rozšířilo. Rodiče šli samozřejmě na faru a místní farář zaujal opatrný postoj, těžko předpokládat, že by mohl zaujmout jiný. Varoval, že může jít i o mámení zlého ducha.

Tři tajemství
13. června zjevila Panna Maria tzv. první tajemství, kdy sdělila dětem jejich životní osudy. 13. července jim ohlásila druhé a třetí tajemství. Druhému tajemství předcházela vize pekla. Panna Maria potom řekla: „Viděli jste peklo, do kterého se dostávají ubohé duše. Aby se zachránily, chce Bůh zavést ve světě pobožnost k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestli se udělá, co vám ukážu, budou mnohé duše zachráněny a svět se dočká míru. Válka se blíží ke konci, ale jestli lidé nepřestanou urážet Pána Boha, neuplyne dlouhá doba a začne nová válka, ještě strašnější než tato. To se stane za pontifikátu Pia XI. Když jednou v noci uvidíte neznámé světlo, vězte, že je to Boží znamení, a že se blíží potrestání světa za mnohé zločiny: Válka, hlad, pronásledování církve a Svatého Otce.

Zasvěcení Ruska
Aby se tomu zabránilo, chci vás poprosit, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci, a aby bylo zavedeno smírné svaté přijímání na první sobotu v měsíci. Budou-li mé prosby splněny, Rusko se obrátí a nastane mír. Jestli ne, Rusko své omyly ve světě ještě rozšíří, vyvolá nové války a pronásledování církve, mnohé národy budou zničeny, dobří budou mučeni a Svatý Otec bude mnoho trpět. Nakonec, ale bude mé Neposkvrněné srdce triumfovat, Svatý Otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí a daruji světu období míru a pokoje. Portugalsko si zachová pravou víru.“
Vše se splnilo
Zároveň také Panna Maria vyzvala vizionáře aby, když se modlí svatý růženec, přidávali vždycky na konci každého desátku ono známé „Pane Ježíši odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“ Je tedy dobré vědět, že tento dovětek ve svatém růženci, který se modlíme, je tzv. „Fatimská vložka“. Bylo to přání Panny Marie. Všechno, co Panna Maria prorokovala, se splnilo do posledního detailu. Za pontifikátu Pia XI. skutečně vypukla druhá světová válka. V době Fatimského zjevení byl papežem Benedikt XV., nebyl to ještě Pius XI.
Druhá světová válka fakticky započala vstupem wehrmachtu do Rakouska, tzv. anšlusem, tedy připojením Rakouska k Německé říši, což se stalo 11. března 1938. V únoru se objevila na obloze tajemná záře, něco jako polární, ale v době, kdy žádná polární záře vůbec neměla být, kdy astronomové s ní nepočítali. Všechno do sebe zapadá.
Panna Maria také předpověděla, že Portugalsko bude uchráněno válečných hrůz, což se také stalo, Portugalsko nebylo nacistickým Německem ani žádnou jinou mocností obsazeno a zůstalo neutrální a svobodné.
Děti zůstaly pevné
11. srpna 1917 nařídila policie rodičům vizionářů, aby je přivedli na stanici. Velitel dos Santos, shodou okolností se jmenoval stejně jako otec vizionářky Lucie, je nařídil zavřít a s dětmi vedl výslech. To, že se zjevuje dětem Panna Maria, se rozneslo mezi lidem, což nemohla zednářská moc potřebovat. Proto chtěli po dětech, aby buď vše odvolaly a prohlásily, že si to vymyslely, nebo jim řekly všechna tři tajemství. Panna Maria je vyzvala, ať tajemství neříkají, že jim dá vědět v pravý čas, kdy je mají zveřejnit. Když děti zůstaly pevné, tak náčelník dos Santos pohrozil, že je odsoudí k smrti a vhodí do vařícího oleje. Dokonce sehráli nechutnou komedii, kdy je formálně odsoudili k smrti a řekli, že vedle už se olej vaří, nejprve odvedli Františka a potom Lucii a Hyacintu. Přesto děti zůstaly pevné a prohlásily: Raději podstoupíme smrt, než bychom zradily Pannu Marii a Pána Ježíše.

Hyacinta, František a Lucie
Toto je jeden z velmi důležitých dokladů pravosti Fatimského zjevení, neboť tam, kde jsou zjevení falešná, vizionáři nakonec zaváhají a začnou se všelijak vykrucovat, nebo dávají najevo strach. Tyto děti však, František měl pouze šest roků, přesto byly ochotny raději zemřít, dokonce strašnou smrtí, což svědčí o jasném nadpřirozeném původu tohoto zjevení. Záměr policejní moci ovšem byl, aby děti zůstaly 13. srpna ve vězení na policejní stanici, aby ten den nedošlo ke zjevení Panny Marie. Teprve potom je pustili, ovšem děti 19. srpna Pannu Marii opět uviděly. Matka Boží jim řekla: „Ano, já vím, co se vám stalo a proto ten zázrak, který chci udělat, aby ho všichni viděli, bude menší, nebude tak velký. Chtěla jsem, aby ten zázrak byl velký, ale bude menší, protože vám bylo ublíženo“.
Slunce se nejprve začalo otáčet kolem své osy a vystřelovalo paprsky různých barev. Potom najednou začalo padat dolů, napřed pomalu, potom prudce, takže lidé se lekli. Všichni to viděli, i ti nevěřící.
13. září, to už bylo ve Fatimě hodně lidí, dokonce se šel podívat i generální vikář z města Leiria, což byla diecéze, pod níž Fatima spadala, někteří z přítomných viděli, jak slunce najednou jakoby spadlo dolů a zase se vzneslo. To byla předzvěst toho, co mělo následovat 13. října. Viděl to i sám generální vikář, který o tom později vydal svědectví.
13. října 1917 – slíbený zázrak
Ovšem vizionáři a jejich rodiny byli ve velmi obtížném postavení, protože zednářský tisk spustil proti nim pomlouvačnou kampaň, která byla potažmo zaměřena i proti katolické církvi. „Je to všechno podvod a uvidíte, bude brzy odhalen. 13. října má být zázrak, ale k žádnému nedojde. Uvidíte, přijďte tam.“ Tak psaly všechny listy, katolický tisk nebyl tenkrát povolen, veškerá média v Portugalsku byla pod vlivem svobodných zednářů a ti všichni mluvili o podvodu. Udělali věci samé, byť nechtěně, dobrou službu, protože vyzvali i nevěřící obyvatelstvo, aby tam šlo: „Poznáte, jaké to bude fiasko.“ Vizionáři i jejich rodiče měli strach. Co když k žádnému zázraku nedojde? Potom budeme souzeni pro podvod a vydáme se na posměch nejen celé vesnici, ale i celému Portugalsku. Proto tam šly děti 13. října s velkým napětím. Zrovna lilo jako z konve, ale ze všech stran přijížděly obrovské davy, takže se tam nakonec sjelo 70 až 100 tisíc lidí.

Davy sledující "Sluneční zázrak"
Sluneční zázrak
K zázraku skutečně došlo, Panna Maria se zjevila opět tradičně na dubu a řekla Lucii, ať vyzve všechny, aby si stáhli deštníky. Rozestoupilo se náhle nebe, mraky šly od sebe a všichni uviděli slunce. To se nejprve začalo otáčet kolem své osy a vystřelovalo paprsky různých barev. Potom najednou začalo padat dolů, napřed pomalu, potom prudce, takže lidé se lekli. Všichni to viděli, i ti nevěřící. Bylo tam mnoho obrácení, i ateisté, kteří se celý život rouhali Pánu Bohu, najednou začali volat: „Pane, smiluj se nade mnou, smiluj se.“ Mysleli si, že přichází konec světa.
Poté nastoupil další zázrak, o kterém se příliš nemluví. Ti lidé, kteří tam šli, byli promočení deštěm. Najednou bezprostředně potom, co se slunce vrátilo na oblohu, ucítili, že jejich oděv je úplně suchý, jako by vůbec nepršelo.
Nakonec musel zednářský tisk kapitulovat. I ten největší a nejrozšířenější deník „O Século“, který byl naprosto nevybíravý ve štvanicích proti katolíkům, najednou začal psát objektivně, že zde došlo skutečně k nevysvětlitelnému jevu a popsal celý ten sluneční zázrak tak, jak proběhl, protože redaktoři tohoto deníku, kteří tam byli přítomni, viděli totéž, co ostatní.
Svědci zázraku
Americký spisovatel John Haffert v roce 1960 si dal tu práci a navštívil většinu tehdy ještě žijících svědků fatimského zázraku. Ještě jich žily stovky a všichni vypovídali úplně přesně totéž. I ti, kteří byli nevěřící, i ti, kteří se neobrátili. Bylo tam mnoho lidí, kteří viděli zázrak, a přesto se nestali katolíky. Pán Ježíš řekl: „…i kdyby někdo z mrtvých vstal, tak neuvěří…“. Kdo uvěřit nechce, kdo má bytostný zájem neuvěřit, tomu nepomůže, i kdyby viděl stovky zázraků. Tak i ti redaktoři, kteří nakonec museli psát, jak to skutečně bylo, se ve své většině neobrátili, zůstali nadále nevěřícími a znovu později ve svých článcích proti církvi a katolíkům štvali.
Existovalo kolem 1000 snímků, ovšem za zednářského režimu bylo skoro všechno zničeno. Dodnes existuje pouhých 13 snímků tohoto slunečního zázraku.
Nicméně, kdo se na to objektivně podívá a v hlavě si vše náležitě srovná zdravým rozumem, musí nutně uznat, že tady k zázraku došlo. Tento sluneční zázrak nemá v minulosti obdoby a navíc byl zdokumentován, protože se jej podařilo celé řadě lidí, kteří tam měli fotoaparáty, vyfotit. Existovalo kolem 1000 snímků, ovšem za zednářského režimu bylo skoro všechno zničeno. Dodnes existuje pouhých 13 snímků tohoto slunečního zázraku.
Pravé náboženství
Později se objevily pokusy interpretovat to přirozeně, že prý došlo k nějaké písečné bouři v severní Africe, která je nedaleko od Portugalska, a že vítr zavál písek až tam a to prý vytvořilo takovýto jev, kdy se zdálo v té písečné bouři, že jde o padající slunce. Jenže pokud by to bylo pravdou, tak by se tam musela nalézt zrnka písku, jenže nic takového se tam nenašlo.

Katedrála ve Fatimě
Nikdo neoddiskutuje, že se jednalo opravdu o zázrak, o mimořádný, lidsky nevysvětlitelný úkaz. A když to dáme do souvislosti s výzvami Panny Marie k obrácení, k pokání, tak je to jednoznačným potvrzením naší katolické víry a toho, že náboženství, ve kterém jsme byli vychováni nebo které jsme přijali, je náboženstvím pravdivým a pravým.
Více o tématu - Proroctví z Fatimy a 20. století. Je fatimské zjevení zcela naplněno?
Krátký film o Fatimě - Den, kdy tisíce lidí viděly zázrak

V týchto časoch treba prosiť Pannu Máriu o záchranu pre ľudstvo

www.protiproud.cz/duchovni-svet/1091-ocity-sved…

Očitý svědek zázraku: Slunce se točilo kolem své osy obrovskou rychlostí. Vztahuje se i dnešní „boj o Ukrajinu“ k proroctví? Má Rusko zvláštní úlohu při záchraně civilizace?
29. 6. 2014
Tisk článku
Poslat e-mailem
Redakce Protiproud připomíná jednu z nejpodivuhodnějších události 20. století, která je naší převážně ateistické veřejnosti již téměř neznámá, a uvažuje o ní ze současné perspektivy

Rozpoutání tragické války na Ukrajině, v níž jde Západu kromě jiného o obklíčení Ruska vojsky NATO, nutí k zamyšlení nad hlubším smyslem této hazardní mocenské partie, jejíž důsledky mohou být stále nedozírné. Není proto v této souvislosti od věci připomenout si jedno z nejznámějších zjevení Panny Marie a její proroctví, které je opět aktuální. A zdaleka ne jen pro to, že jsme si právě připomínali počátek První světové války, kterou zjevení předznamenalo.
Děti - poslové
Zjevení v portugalské Fatimě začalo v roce 1916 trojím zjevením anděla desetileté Lucii, devítiletému Františkovi a sedmileté Jacintě. Po této duchovní přípravě docházelo každý měsíc od 13. května do 13. října 1917 ke zjevením Panny Marie. Cyklus šesti zjevení byl ukončen slunečním zázrakem.

Děti z Fatimy
I když dětem zpočátku nikdo nevěřil a zažily krušné chvíle a výslechy, díky ochraně Panny Marie byly všechny komplikace a pomluvy překonány a tato mariánská zjevení po důkladném teologickém šetření byla jako pravá uznána Církví 13. října 1930 .
Zjevení ve Fatimě začala v době, kdy v Portugalsku vládl mimořádně silný protináboženský duch a křesťanství bylo pronásledováno. Fatimské události během roku po ukončení zjevení tuto situaci zcela změnily.
Dne 13. května 1917 se dětem poprvé zjevila Panna Maria. Uklidnila je a na jejich dotaz řekla, že je z nebe. Požádala děti, aby přicházely po šest následujících měsíců vždy třináctý den, ve stejnou hodinu. Děti byly nadšeny její krásou. Panna Maria děti žádala, aby se modlily růženec, konaly oběti a naučily se číst. Slíbila, že Jacintu a Františka brzy vezme do nebe.
Při zjevení 13. června žádala děti, aby se denně modlily růženec na počest Panny Marie Růžencové, a tak vyprosily světový mír a konec války. Při tomto zjevení viděly děti vizi pekla. Řekla jim, že pro záchranu hříšníků je třeba rozšířit úctu k jejímu Neposkvrněnému Srdci.
Rusko musí být zasvěceno Panně...
”Budete-li dělat, co vám říkám, bude mnoho duší zachráněno a bude mír. Válka se chýlí ke konci. Jestliže však nepřestanete Boha urážet, začne ještě za pontifikátu Pia XI. další a horší válka. Až spatříte noc ozářenou neznámým světlem, pochopte, že je to znamení, že Bůh chce potrestat svět za jeho zločiny válkou, hladem, pronásledováním Církve a Svatého otce. Aby se tomu zabránilo, přijdu a budu požadovat, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci a aby každou první sobotu v měsíci byla konána smírná svatá přijímání.

Katedrála v portugalské Fatimě
Splníte-li mé přání, Rusko se obrátí a budete mít mír. Jinak Rusko rozšíří své bludy po celém světě a nastanou války a pronásledování Církve. Mnoho dobrých lidí bude umučeno, Svatý otec bude mnoho trpět a četné národy budou zničeny. Nakonec bude moje Neposkvrněné Srdce triumfovat. Svatý otec mi zasvětí Rusko, to se obrátí a svět bude mít na určitý čas mír,” sdělila dětem Panna Maria.
Aktuální poselství
V poslední době, za prezidentství Vladimíra Putina, přichází v Rusku vlna národní a křesťanské renesance tradičních hodnot. Z Ruska se tak stává jedna z posledních hrází destrukce křesťanství, kterou provádějí zednářské elity ovládající USA a Evropskou unii. Právě sledujeme mohutný střet sil tohoto Nového světové řádu s Ruskem ve východní Ukrajině. Snaha obklíčit Rusko, dostat jej na kolena a postupně za pomoci ekonomických sankcí dosadit do vedení země Západní loutky jako na Ukrajině, je očividná.
V těchto souvislostech je třeba si znovu připomínat již dávno zapomenuté proroctví panny Marie z Fatimy, které jak se ukazuje, bylo možná určeno až pro naše dny, které zřejmě mají pro budoucnost lidstva rozhodující význam. Připomeňme si tedy znovu, co se vlastně stalo v portugalské Fatimě onoho říjnového dne v roce 1917. A protože dnešní společnost nevěří již ničemu, co nepředkládají „odborníci“ v dané oblasti, nechme zaznít slova očitého svědka, který se přírodními jevy celý život zbýval a byl tedy na tuto oblast skutečným expertem.
Svědectví uznávaného vědce
Tím očitým svědkem je profesor přírodních věd na univerzitě v Coimbře José Maria Proença de Almeida, který byl očitým svědkem slunečního zázraku ve Fatimě.
„Přišel jsem v poledne. Silný déšť, který od rána bez přestání padal, jako by chtěl spolu s prudkým větrem všechno zaplavit. Nebe mělo velmi tmavou barvu vzhledem k hojnému a dlouho trvajícímu dešti. Zůstal jsem stát na cestě blízko prostranství, o kterém mi řekli, že je to místo zjevení. Byl jsem vzdálen něco více než 100 m na výše položené části nad prohlubní a viděl jsem v širokém oblouku mnoho lidí s deštníky.
Po něco více než hodině přišly na toto místo děti, kterým svatá Panna oznámila den a hodinu zjevení. Bylo slyšet písně a zpěvy lidí na tomto místě. Po určité době zástupy lidí deštníky zavřely, asi z úcty a respektu, a déšť jim padal na hlavu a byli brzy promočeni. Lidé klečeli v hlubokém blátě a začali na zvolání jednoho z dětí pomalu vstávat.

Čtěte ZDE: Zjevení Panny Marie ve Fatimě. Zázrak, který je zdokumentován a viděly jej tisíce lidí.
Světlo a dým
Muselo být půl druhé, přesně na místě, kde se nacházely děti, vystoupil sloup dýmu, štíhlý a modravý, asi do výšky dvou metrů a pak se rozplynul. Tento fenomén viditelný pouhým okem trval několik vteřin. Nedíval jsem se na hodinky, mohla to být více méně jedna minuta. To se opakovalo dvakrát nebo třikrát.
Zaměřil jsem tam svůj dalekohled. Neviděl jsem nic, jen stoupající dým, jako by něco hořelo. Ale nic tam nehořelo. Dvě velmi zbožné osoby mi potvrdily, že při předchozích zjeveních třináctého v měsíci se to vždy tak stalo. Pozoroval jsem stále místo zjevení, bylo mi zima a pomalu jsem pocítil únavu, protože nic nebudilo moji pozornost. Slyšel jsem hluk tisíců hlasů a viděl jsem množství lidí na dlouhých polích u svých nohou. Uplynuly asi dvě hodiny.
Slunce, které bylo dlouho přikryto mraky, začalo pozvolna jasně a intenzivně zářit. Viděl jsem slunce, které přitahovalo k sobě všechny zraky, zářilo jako kotouč, ale neoslňovalo. Bylo to jako stříbrný kotouč s velmi jasnými, aktivními a bohatými barvami, nikoliv jako měsíc za jasné noci. To není banální přirovnání laciné poezie. Moje oči to tak viděly. Také se nedá přirovnat k slunci zakrytému mlhou, protože nebylo rozptýlené, zamlžené ani matné. Nebeská obloha byla pokryta mnoha lehkými cirusovými oblaky, tu a tam měla modrou průrvu a slunce se několikrát ukázalo na volném místě. Mraky táhly lehce od západu k východu, nezastiňovaly světlo a měly lehce růžově modrý nádech.
Slunce sestoupilo na zem
Nádherné bylo, že bylo možno zářící terč pozorovat dlouho bez bolestí očí a nebylo pozorovat blednutí sítnice. Tento jev byl dvakrát náhle přerušen a slunce vysílalo zářící paprsky, které nutily dívat se jinam. To trvalo přibližně deset minut. Tento perlově zbarvený kotouč se začal rychle pohybovat. Nebylo to otáčení souhvězdí v normálním smyslu, nýbrž slunce se točilo kolem sebe obrovskou rychlostí.

Diváci ve Fatimě
Náhle jsem uslyšel výkřik hrůzy všech přítomných. Slunce zastavilo svůj rotační pohyb, spustilo se z oblohy a hrozilo, že dopadne na zem a svou vahou všechno rozdrtí. Byly to okamžiky strašné hrůzy. Během tohoto nebeského divadla, které jsem právě podrobně popsal, nabývala atmosféra různých barev, nemohu přesně říci kdy, protože to jsou již dva měsíce a já jsem si tehdy nic nezapisoval. Vzpomínám si, že to nebylo na začátku, a myslím, že se to stalo na konci.
To nebylo zatmění...
Když jsem pozoroval slunce, uvědomil jsem si, že se kolem mne zatmělo. Díval jsem se do blízka i do dáli a všechno mělo ametystovou barvu. Myslel jsem, že mám poškozenou sítnici, což však bylo málo pravděpodobné, protože v tom případě bych nemohl věci jasně rozeznávat. Protřel jsem si oči a držel jsem ruce před očima, abych je trochu chránil. Zavřel jsem oči a opět otevřel a poznal jsem, že všechny věci mají onu barvu jako dříve. Dojem nebyl stejný jako při zatmění slunce, které jsem zažil ve Viseu, které bylo tehdy úplné. Když měsíc zakrýval slunce, pomalu se stmívalo, až byla náhle tma. Teplota poklesla a člověk měl dojem, že život na zemi umírá. Ve Fatimě však byla atmosféra sice temná, ale transparentní až na kraj horizontu, neměl jsem pocit, že by se zastavila univerzální energie.
Když jsem dále pozoroval slunce, zjistil jsem, že okolí se rozjasnilo. Hned nato jsem slyšel, jak někdo vedle mne jako ohromený říká: „Ta paní je žlutá!“ A skutečně, zblízka i v dálce všechno bylo jako žlutý damašek. Po několika dnech jsem udělal pokus a podíval se krátce na slunce pouhým okem. I po rychlém pohledu jsem pak viděl krátký čas jen žluté skvrny nepravidelného tvaru.
Všechny tyto fenomény, které jsem uvedl a popsal, jsem prožíval v naprostém klidu, bez vzrušení a emoce. Nakonec bych chtěl potvrdit, že jsem nikdy před 13. říjnem ani později podobné sluneční nebo atmosférické jevy neviděl.“