Obávám se, Hraesvelgře, že pro naše zdraví je přínos popelářů, kteří nás zbavují odpadků a jiného neřádstva v popelnicích, často větší než přínos řady lékařů, kteří nás v případě onemocnění nadopují medikamenty. Víte na co skonal G.Washington? Na bolení v krku. Jeho lékař mu nejprve pustil žilou a když bolest v krku neustoupila, dal mu rtuť, coby osvědčený prostředek. Do večera už zakladatele USA opravdu nic nebolelo. Ten doktor měl určitě titul, a byl uznávaným odborníkem.
Co já si mám dnes myslet, když potkám sousedku, jak se vrací od lékaře, a nese si igelitovou tašku léků, a mezi řečí se zmíní, kolik toho musí zkonzumovat - opravdu myslíte, že doktoři vždy přezkoumají možné účinky všech možných kombinací předpisovaných léků? Jsou samozřejmě také lékaři dobří, ale ti se řídí selským rozumem (podobně jako rozumní popeláři).
Proč by mělo být vyjádření kněze (člověka žijícího v celibátě) bezcenné? Kolikrát byl Karel Pacner ve vesmíru? Ani jednou, přesto se fundovaně vyjadřuje k historii kosmonautiky. Který z historiků žil v pravěku, starověku či středověku - asi žádný, ale pokud nabydou dostatečné vědomosti, mohou k tomu říci více, než leckdo, kdo tehdy žil - díky odstupu vidí lépe celek.
Obecně lze říci, že kvalifikace kněze spočívá mimo jiné na znalosti konkrétních lidských osudů - zkušený kněz, podobně jako zkušený psycholog, psychiatr či sexuolog, má k otázkám lidského života, mezilidského soužití i výchovy hodně co říci - a není to o titulech.

Školní sexuální výchova.

Nenechte si kazit děti!

Přesto zaujal postoj, že škola má právo a žáci mají nárok na sexuální výchovu.

Má škola právo a žáci nárok na křesťanskou (katolickou) výchovu? Pokud ano, proč se v tomto ministerstvo neangažuje, přinejmenším, stejným způsobem?

Proč mi vadí sexuální výchova
"Právo na sexuální informace má i dítě, jehož rodič si to nepřeje". Citát z příručky Sexuální výchova - vybraná témata, vydané ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s doporučením pro výuku na základních školách. Velice zvláštní logika. Pan ministr Dobeš chce po rodičích, aby podepsali dokument, ve kterém na sebe převezmou odpovědnost za výchovu svých dětí a přitom tuto výchovu nemají v moci, neboť stát a škola přebírá právo děti informovat a vychovávat v oblasti sexu. Na jeho omluvu musíme podotknout, že Sexuální výchovu nepodepsal on, ale exministryně Kopicová. Na setkání se zástupci Výboru na obranu rodičovských práv 6. 8. 2010 prohlásil, že příručku stahuje z webu ministerstva a posílá ředitelům nařízení, aby informovali rodiče o formě sexuální výuky a plně respektovali přání rodičů, kdyby tuto výuku odmítli.
Co je na příručce špatného? Vzhledem k tomu, že je to oficiální dokument podporovaný ministerstvem, je nepředstavitelně rozporuplný sám v sobě. Není divu - zpracovávalo ho čtrnáct autorů a každý se zabýval jinou tématikou. Jsou tam příspěvky velice užitečné (Sexuální výchova z pohledu etiky, Kubrichtová; Sexualita a média, Machuta, Písecký); ale také závadné (Sexuální orientace, Fifková, Didaktické náměty, Petrnoušek).
Doktorka Fifková nás přesvědčuje, že homosexualita, bisexualita a transsexualita je normální. Připouští však, že někteří odborníci s tímto tvrzením nesouhlasí. Dále píše, že "zjišťování sexuální a citové orientace není složité. Jedinec se v sobě může dobře vyznat především tehdy, bude-li se zabývat obsahem svých erotických fantazií a snů, které může jen málo nebo vůbec ovlivnit svým vědomým přáním." Všichni včetně dětí jsou tímto tvrzením postaveni na roveň inteligentních zvířat, které nedokáží ovlivnit své pudy. Zdá se, že člověk ztratil zdravý rozum a vůli již nepotřebuje, protože půjde jen tam, kam ho táhnou emoce v dané chvíli. Přitom si autorka odporuje, jelikož ve stejném příspěvku upozorňuje na rozdíl mezi sexuální orientací a sexuálním chováním, což znamená, že heterosexuál může mít homosexuální styk a naopak, aniž by to odpovídalo jeho vrozené orientaci. Je tedy možné se ovládat a rozhodovat, s kým půjdu na lože. Vypadá to, že se v tom už nikdo nevyzná a odborníci se začali sami ztrácet a plácat páté přes deváté. Jedni tvrdí, že transsexualita je porucha orientace, a jiní ji považují za "zdravý životní styl". Nedávno nám tvrdili, že homosexualita je deviace, nyní je to "normální", ale někteří už došli k tomu, že je to svobodná volba genderu! Nikdo si nedovolí říci, že je to geneticky dané, jelikož výzkumy nic takového neodhalily. K tomu tady žijí věřící lidé, které sexuolog Uzel veřejně jmenuje zabedněnci, kteří tvrdí, že je to volba, ale zvrhlá a hříšná. Veřejnost nechce ani Uzla, ani Boha a jeho řády.
Veřejné mínění rozpumpoval PaedDr. Pavel Petrnoušek, ředitel základní školy Kuncova v Praze, který vypracoval své Didaktické náměty pro učitele základních škol. Nejsem si jistý, zda je nutné, aby naše nezletilé dcery uměly správně polykat mužské sperma a naši synové uměli olizovat ženské genitálie. Potřebují naše děti, které jsou ještě v předpubertálním období, vědět, jak se navléká prezervativ a trénovat si to na modelu penisu? Neuvede je to pokušení vyzkoušet si teorii v praxi? Mnohé příklady to potvrzují. Děti pak ví, jak na to, znají metody a praktiky, které patří do pornografie, učitelé v nich utvrdí jistotu, že s prezervativem je to bezpečné, a tak proč by si to nevyzkoušely na své třináctileté spolužačce? Vždyť sex je přece "krásný a neškodný". Nemluvím zde o vítání dětí ve škole od učitele, jenž má ruku v prezervativu, nemluvím ani o hře Kompot a dalších didaktických instruktážích.
Tak nějak se nám ze sexu stal jen zážitek. O manželství není v celé publikaci ani zmínka, vyjma citace paragrafu zákona o rodině. Sex přece nepotřebuje manželství. A co to vlastně manželství je, kdo ho vymyslel? Nějak jsme se ztratili. Celá staletí a tisíciletí lidé uzavírali manželství a věřili, že je to tak správně. Byli přesvědčeni, že se děti mají rodit v manželském svazku muže a ženy. Nyní to už nepotřebujeme, doba pokročila, my si to zařídíme po svém, vedeni Uzlem, který naše děti spolehlivě naučí navlékat prezervativy a vyvléknout se ze zodpovědnosti. Vždyť sex je přece krásný.
Promiskuita. Co to je promiskuita? Je to kladné nebo záporné slovo? Sexuální výchova není výchovou k trvalým a krásným hodnotám o hodnotě lidské bytosti, naopak - je to návod, jak chránit děti před pohlavně šiřitelnými chorobami, protože předpokládá jejich promiskuitní styl života. To není výchova k ušlechtilosti, ale návod k sebeponižování.
A co na to říká učitel národů, génius Komenský? V učebnici latiny, která ho proslavila po celém světě a podle níž se učily děti od muslimů v Turecku až po švédskou princeznu, Janua linguarum reserata - Dveře jazyků otevřené, píše o čistotě. "Čistý jest, který se hanebnou chlípností nepoškvrňuje, chlipěti zajisté hovadská věc jest. Však ne cizoložství toliko, krve prznění, násilí dělání, kurvení (smilství) a scházení neřádná, ale i každá frejířská bujnost, líbání, nýbrž i myšlení špinavá a oplzlá nestydatost jsou. Pfí nestydové! Mrzcí a prokletí všickni." Tu máme Komenského sexuální výchovu pro studenty středních škol. Poněkud odlišná od dnešní sexuální výchovy. Komenský zabedněnec, Komenský homofob, Komenský tmář! On si myslel, že sex patří jen do manželství. To je rouhání! Ve své latinské Pansofii píše :"Co je to smyslná nevázanost? Je stejně zhoubná jako jiná, ale ještě nemravnější. Být prostopášný je zvířecké. Pod tímto označením se rozumějí nejen cizoložstva nebo krvesmilstva, znásilnění, prostituce a nemanželské obcování, nýbrž také veškerá smyslná chlípnost, nestoudné polibky, milostné písničky, neslušné řeči, ale i nemravné myšlenky. To všechno je nestoudnost a poskvrňuje ducha." A co když má pravdu? Jak by vypadal svět, kdyby se tím řídil? Nejsem utopista, vím, že prostitutky a homosexuálové vždy byli, jsou a budou, ale máme a musíme jim dělat reklamu jejich nestoudného životního stylu? A to ještě před nezletilými dětmi a ve škole? Vyzývám pana ministra, aby buďto stáhl příručku o sexuální výchově, nebo aby přikázal stažení všech bust Komenského ze všech škol českých. Komenský by se na to dívat nemohl.
David Loula

Průběh a výsledek jednání zástupců Výboru na obranu rodičovských práv s ministrem školství.
Zástupci Výboru na obranu rodičovských práv VORP (Anna Brychtová, paní Štaudová, David Loula) a Hnutí pro život (Mgr. Stanislav Hykyš) se 6. 8. 2010 setkali s ministrem školství Josefem Dobešem, aby žádali stažení příručky pro učitele základních škol Sexuální výchova - vybraná témata.
Jednání se též zúčastnili někteří autoři zmíněné publikace PaedDr. Pavel Petrnoušek, MUDr. Hanka Fifková, PaedDr. Lenka Kubrichtová, dále ing. Josef Jelínek za občanské sdružení ONŽ pomoc a poradenství pro ženy a dívky, Mgr. Radomíra Keršnerová z Národního centra pro rodinu a pracovníci ministerstva - tajemník, ředitelka odboru předškolního, základního a uměleckého vzdělávání, ředitelka české školní inspekce a Vladimíra Neklapilová, garantka projektu Sexuální výchova.
Na úvod setkání pan ministr vyjádřil přání vyslechnout si především zástupce VORP. Mluvil o tom, že si při vstupu do úřadu ministra dal za úkol zvýšit prestiž učitelů a vítá zájem rodičů o vzdělávací programy.
Mgr. Hykyš přednesl požadavek na stažení publikace ze škol ze dvou důvodů - zasahuje do práv rodičů na výchovu svých dětí, informuje o intimních oblastech lidského života necitlivým a urážlivým způsobem.
Mluvčí VORP Anna Brychtová uvedla, že přináší požadavky šesti tisíc rodičů, kteří hájí své právo na morální výchovu svých dětí. Škola má především vzdělávat, ale nemůže nést odpovědnost za výchovu dětí. Proto požaduje stažení publikace Sexuální výchova - vybraná témata ze škol. Požádala ministra o zavedení volitelných předmětů se sexuální tématikou tak, aby rodiče mohli sami rozhodnout, jakým způsobem a kdo bude děti vychovávat a vzdělávat v oblasti sexuálního života.
Paní Štaudová vysvětlila, že VORP nechce nikomu bránit ve vzdělávání dětí o sexuálním životě a nebezpečí pohlavně šiřitelných nemocí, ale požaduje, aby rodiče měli možnost volit mezi několika programy a rozhodovat, jakým se to bude dít způsobem. Je to svobodné rozhodnutí rodičů.
David Loula upozornil na odlišné pohledy současných sexuologů a rodičů dětí na morální aspekty výuky sexuální výchovy. Mnozí rodiče se cítí zatlačeni do kouta zaváděním plošné výuky perverzních sexuálních praktik a nemají kam ustoupit. Jelikož vyznávají určité morální a duchovní zásady, nemohou je překročit, aniž by pošlapali své svědomí a přesvědčení. Tím více, že se to týká jejich dětí. Pokud bude sexuální výchova zavedena, tito rodiče budou nuceni buď žádat o výjimku pro své děti, nebo převezmou děti do domácího vzdělávání.
Pan ing. Jelínek z občanského sdružení ONŽ sdělil, že již patnáct let přednáší na školách výchovu k rodičovství založenou na morálních zásadách. Zatím k tomu nezaznamenal žádné námitky ani od vedení škol, ani od rodičů.
Paní Mgr. Keršnerová podotkla, že s příručkou též nesouhlasí, protože její obsah je velmi vzdálen hodnotám, které NCPR uznává. Navíc je ve sporné publikaci dáván důraz na zdraví člověka jako nejvyšší hodnotu. Ona sama je však přesvědčená, že hodnota duchovní je zdraví nadřazená.
Několik obhájců sexuální výchovy upozornilo, že podle Rámcového vzdělávacího programu je nutné děti informovat o pohlavně šiřitelných nemocech a sexuální výchova ve školách již nyní je. Nově vydaná publikace má pouze informativní ráz, není to metodická příručka pro výuku.
Paní Štaudová na to uvedla, že mnozí ředitelé a učitelé to za metodickou příručku považují a zdráhají se přistoupit na aplikování tohoto typu výuky. Publikace je rozeslaná na všechny základní školy s doporučením ministerstva. Na aktivitu VORP ministerstvo dříve zareagovalo pohrůžkou školám, které nebudou sexuální výchovu vyučovat. www.msmt.cz/vzdelavani/stanovisko-msmt… Avšak podle vyjádření ředitelky České školní inspekce inspektoři pouze kontrolují zda školní vzdělávací program ŠVP odpovídá Rámcovému vzdělávacímu programu RVP.
Na závěr pan ministr poděkoval zástupcům rodičů za jejich odpovědný přístup k výchově dětí, uznal jejich argumenty a rozhodl, že z webových stránek ministerstva stáhne zmíněnou příručku, na všechny školy pošle doporučení ředitelům škol, aby plně respektovali přání rodičů v oblasti sexuální výchovy a vyjádřil ochotu o tématu dále diskutovat. Přesto zaujal postoj, že škola má právo a žáci mají nárok na sexuální výchovu. Bude jednat o dalších, komplexnějších možnostech aplikace sexuální výchovy ve školách.