O zdvořilosti (slušnosti) při setkání
Jedenkráte, když vycházel ctihodný Makárij na Nitrijskou horu spolu se svým učedníkem, uložil tomuto učedníku, aby jej trochu předešel. Mnich plníce jeho vůli, vyšel dopředu a přitom potkal pohanského kněze, ten vypadal velmi utrmácený a unavený. Mnich ze své přílišné horlivosti onomu pohanskému knězi řekl: «Kam jdeš, démone? ». Pohanský kněz se pro ta slova rozzlobil a udeřil mnicha svým žezlem tak silně, že zůstal ležet polomrtvý na zemi, pohanský kněz sám pak šel dále. Za nějakou chvíli jej potkal i ctihodný Makárij a ten mu řekl: «Buď zdráv, milý dělniče, buď zdráv! ». Udiven pozdravením svatého, pohanský kněz se jej zeptal: «Pro jaký dobrý čin, mi přeješ zdraví? ». «Vidím, odpověděl mu na to Makárij, že jsi unaven». Na to řekl pohanský kněz: «Tvé pozdravení, mě překvapilo, poznal jsem v tobě člověka Božího, narozdíl od toho druhého zlomyslného mnicha, který když mne potkal, hrubě mne urazil, za což jsem ho udeřil skoro až k smrti». Ctihodný Makárij si domyslel, že mluví o jeho učedníku, na to se pohanský kněz sklonil a objal kolena starce, a řekl: «Nepustím tě, dokud ze mne neuděláš mnicha podobného tobě». Poté vyšli dál na horu a vzali polomrtvého učedníka, a odnesli jej do chrámu. Nitrijští starci, když spatřili spolu se ctihodným Makárijem i pohanského kněze, byli udiveni a překvapeni. Zanedlouho se služebník ďábla stal služebníkem Ježíše a mnoho pohanů po jeho příkladu přijalo křesťanství. Po této události ctihodný Makárij častokráte říkal bratřím, že zlé slovo, osočování a pomlouvání někdy činí i dobré lidi zlými a zlé dobrými.
Ze Života ctihodného Makárija Velikého
Ze Života ctihodného Makárija Velikého