Nalevo, napravo, různě na okraji, jen ne v Pravdě!

Pavel VI. je skutečně záhadná osoba a v mnoha směrech rozporuplná, tak jako celá doba i církev v níž působil. To nevylučuje, že občas promluvil i něco zařídil dobře. Ostatně platnost jeho pontifikátu je evidentní na rozdíl třeba od současného úřadujícího papeže. Mezi jeho dobré počiny počítám třeba zrušení indexu zakázaných knih a předání a přenesení zodpovědnosti na jednotlivé křesťany, což lépe odpovídá nároku evangelia, které je především nárokem na zodpovědnost jednotlivce. Dalším jeho dobrým počinem byl pokus o zastavení sexuální revoluce v církvi encyklikou Humane vite, i když se ukázalo i skrze ní, že papežové po koncilu ztrácí vládu nad Kristovou církví, což vygradovalo na posledním pravém papeži Benediktovi.
Ten výrok o průniku satana do Vatikánu prý skutečně řekl a i některá kázání ze závěru jeho pontifikátu zněla čím dál více konzervativně. Jeho obrácení nevylučuji, protože sám jsem zažil též tvrdé vystřízlivění z volnomyšlenkářské interpretace Krista, tak jak jsem jí nakoupil skrze německou teologii (jezuitské materiály předložené ke studiu,; překlady). I když si vážím staré liturgie, tak pokud by Pavel VI. neudělal změnu, tak cesta ke kněžství by nebyla třeba pro mne možná (jsem jazykový tupec; požadované 4-5 jazyků na teologické fakultě by rozhodlo o mém povolání). Ostatně souhlasím spíše s Benediktem, že záleží na víře, s jakou mše sv. prožívám. Ani irská poselství, která jsou mojí velkou inspirací, nevidí ve způsobu sloužení mše sv. problém na rozdíl od dovolení přijímat na ruku a třeba i skrze službu laiků nikoli jen kněží. Myslím, že všechny oprávněné výhrady proti NOM jdou zatím zohlednit změnou přístupu a jen malou změnou textu.
Když jsem na začátku své konverze od modernismu k pravé víře na základě nějakého svědectví v rozhlase sáhl po zjevení Vassuly Ryden chtěl jsem přestat se jimi zabývat po té, co v nich padla zmínka o nedobrém vlivu zednářů. Nějak mně ale napadlo a považuji to dnes za hlas Boží (svědomí), že i já jsem také zednář. A to nikoli, že skutečně jsem byl, ale že tak fakticky dosud smýšlím nebo jsem donedávna smýšlel- chtěl jsem též přece od základu přestavět církev a jen Boží milostí jsem to nemohl zrealizovat, kdybych ale tehdy byl na místě papeže, tak bych si možná počínal úplně stejně jako Bergoglio. Mám proto pro všechny svedené pochopení. Již zmíněná irská poselství tuhle Pánovu slabost pro obrácené hříšníky jen potvrzují. Ostatně biblické lekce o ztracené ovci nebo o zločinci (celníci a prostitutky vás předchází do Božího království), který se obrátí mluví stejně. Mnoho kněží už před koncilem bylo nenápadně chytnuto do pasti moderní teologie. Kněz, který mě získal pro kněžství a který měl ještě předválečnou teologie, třeba nikdy nekázal o ďáblu nebo peklu. Obětní výklad mše sv. si od něj též nepamatuji.
Jediné východisko z této pasti pokažené církve v mnoha vrstvách a směrech vidím v okamžitém hledání a pak věrném následování Pravdy- vůle Boží, Jeho vláda, Jeho pohled na věc.... A zároveň věřím, že Bůh, teď v posledním čase, pomůže a ochrání pokorné, aby se dočkali brzy Božího kralování a dosud vzpupným nastaví zrcadlo jeji pošetilosti, která je vede do pekla.