Naléhavá "prosba"!

Původně jsem neměla v úmyslu reagovat na potencionální komentáře, vyvracet námitky, obhajovat svůj názor, vyjádřený ve výše uvedeném textu a už vůbec ne někoho peskovat. Slovem prosba v uvozovkách jsem chtěla vyjádřit konotaci ve smyslu výzva(ale laskavá), jakkoli si uvědomuji, že s největší pravděpodobností nebude vyslyšena(přesto jsem to musela zkusit, z důvodu hájit čest boží a jeho církve). Je jistě nemožné, aby všichni, jež "prosbu"-výzvu vztáhli na sebe, byli uspokojeni, přesvědčeni, uklidněni..., stejně tak, jako je nemožné vyjádřit v jednom krátkém článku celé to nesmírné bohatství pokladu víry katolické církve i vzestupy a pády, kterých se od svého založení naším božským zakladatelem po dva tisíce let Církev, jakožto instituce i ve svých jednotlivých údech dopustila(při tomto hodnocení je však třeba mít na zřeteli spravedlnost, neboť dějiny jsou přinejmenším tři sta let falšovány) a to zvláště proto, že nejsem ani dost vzdělaná ani inteligentní, abych něčeho takového byla schopna. Ale vraťme se zpět: mým záměrem bylo, podat apologii Církve, jakkoli chabě a nedostatečně a jakkoli rozumím všem těm, kteří v současné krizi Církve shledávají apostazi předpovězenou již samotným svatým zakladatelem, Pánem Ježíšem Kristem, církevními otci, bezpočtem svatých až po dnešek. Integrální katolická víra je systematicky definována dogmaty(viz. dogmatika), dále je zjednodušeně ucelena v každém předkoncilním katechismu a konečně v Credu. Tuto integrální doktrínu Církve shledávám vrcholně mystickou, hluboce lidskou a úžasně racionální. S Církví Ježíše Krista není možné zacházet, jako s nevěstkou, kterou po "použití", zneuctěnou a poplivanou opouštíme, abychom si následně hledali jinou, jak to dělali "reformátoři" v minulosti. Obnova Církve je možná jen uvnitř jí samé, neboť ona je mystickým tělem Kristovým, jinak se nejedná o obnovu původní formy(reforma), nýbrž o revoluci. Hereze, jak nás učí dějiny, v sobě obsahuje vždy něco, co je dobré, ale současně na tom je, jako klíště přisáté, to, co je úplně špatné. Vy, kteří nemůžete přijít Kristově církvi na jméno, děláte přesně toto. Nikdo nemůže položit jiný základ, než ten, který je už položen a Církev je sloup a opora pravdy. Petrův primát, jemuž Pán Ježíš předal klíče(tedy pravomoci - podle tehdejší právní terminologie), má v hierarchické struktuře Kristovi církve zásadní místo, ale vždy byl vázán na úřad, který PRÁVOPLATNĚ zvolený papež zastával, nikoli na jeho osobu. Současná situace v Církvi zřejmě nemá v dějinách obdoby a z lidského hlediska se zdá být nastolený trend nezvratitelný. Ale u Boha není nic nemožného. Prosme proto pokorně, prostřednictvím Panny Marie, matky našeho Pána Ježíše Krista, matky církve a prostřednice všech milostí, Boha o obnovu a smilování...! Kateřina