Ona prý poprosila ve své skromnosti apoštoly a evangelisty, aby o ní do Bible zapsali co nejméně. Protože ona, aby nezhřešila ani sebemenší satanskou pýchou až do závěru svého života, se neustále umenšovala, velmi pokořovala a i Bůh ji skrze vnější okolnosti umenšoval a pokořoval. Viz např.: Lu 1.kap.: 46 Maria řekla: "Duše má velebí Pána 47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, 48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení (všechny národy), 49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno 50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Za co budou všechna pokolení (národy) blahoSLAVIT Pannu Marii? Za to, že Přesvatá Boží Trojice si ji vybrala. Neboť ona jediná z lidí byla hodnou toho, aby se stala matkou Boží. Ona osobně nikdy nezhřešila sebemenším hříchem (archanděl ji proto nazval milostiplnou) až do okamžiku, kdy se jí archanděl Gabriel přišel zeptat, zda souhlasí se vtělením Božího Syna do svého lůna. Nejdřív se lekla toho, s čím ve svém pokorném sebeponížení vůbec nepočítala, ale pak souhlasila s Boží vůlí. Co by se stalo, kdyby nesouhlasila? Kdyby se bála, že ji sv. Josef propustí a ona bude vypadat jako lehká žena, jako svobodná matka? Pán Ježíš Kristus by pak nebyl v jejím, ani v žádném jiném ženském lůně počat, nikdy by se nestal Syn Boží i člověkem, nebyl by obětován za naše hříchy. Ani 1 potomek Adama a Evy by pak nebyl spasen, zemřeli bychom v hříších. Proč by nemohl být Kristus počat v lůně jiné ženy? Protože všechny jiné ženy, včetně všech Izraelek, mají v sobě znečištění dědičným hříche Adama a Evy. Logicky byla Maria stvořena Bohem zcela nově, ale nenápadně jako dětské embryo neposkvrněným početím, tj. bez dědičného hříchu Adama a Evy, v neplodném lůně sv. Anny.
Že to výjimečné početí bylo v lůně neplodné sv. Anny, která ji porodila, popisují nekanonická apokryfní evangelia. Ta se liší se od kanonických biblických evangelií v tom, že ne všechny části v těchto apokryfních textech jsou neomylné. Text kanonického evangelia je celý neomylný. Celá církev 1. tisíciletí po Kristu tuto krátkou pasáž o sv. Anně považovala za pravdivou. Dodnes ji považují za pravdivou katolíci a pravoslavní.
Tím že Syn Boha živého z jejího těla přijal své lidské tělo a věčný Bůh Syn se od svého vtělení stal i člověkem, novým Adamem, tak z této nové Evy - Marie Panny se stala Bohorodička, matka Boží. Neznamená to, že ona by existovala dřív než věčný Bůh. Znamená to pouze, že Bůh Syn, i když přijal v čase lidské tělo z Marie Panny a dostal jméno Ježíš, stále zůstával Bohem Synem. To se nestalo nikomu z andělů ani z jiných lidí. Tímto obdarováním je Panna Maria povýšena nad anděly. A kromě toho Bůh Syn přebýval v lůně Panny Marie 9 měsíců, než ho porodila. Ona jediná byla viditelně a hmatatelně živým chrámem Syna Boha živého. Až Ho porodí, pak chrám z jejího těla zůstane po 9 měsících plnosti, prázdným a to bude jediná, ale obrovská porodní bolest té, která zažila po 9 měsíců tuto plnost Boha Syna uvnitř jejího lůna. Syn Boha a zároveň Syn člověka bude pak žít mnoho let v blízkosti ní, avšak už ne v ní. Další bolest, sedmibolestnou, zažije Panna Maria pod křížem, když uvidí, že po zradě apoštola Jidáše, lid Boží, Izrael, potomci Abrahamovi, většina z nich spolu se svými veleknězi, odmítnou a nechají ukrutně zbičovat a ukřižovat Boha Syna, který je tělem i jejím synem. Ona z těch bolestí nepropadne zoufalství, ale bude obětovat svého a Božího Syna svému Bohu Otci jako oběť za hříchy všech potomků Adama a Evy. Kristus viditelně zemře za všechny, ale jen mnozí z toho budou mít užitek, ti kteří Mu budou vděčni, ostatní ne, neboť je psáno, že kdo neuvěří, bude zavržen. Ona jediná z lidí bude věřit, že Kristus 3. dne vstane z mrtvých. Proto nepůjde s ostatními ženami 3. dne k hrobu, aby navonila mrtvé tělo.
Ctitelia sv. Jozefa. K najväčším ctiteľom a rozširovateľom úcty sv. Jozefa náleží veľká reformátorka Karmelu sv. Terézia. Píše: „Keď som mala 22 rokov, bola som stihnutá ochrnutím. Pozemskí lekári ma priviedli do veľmi smutného stavu. Preto som sa obrátila k lekárom nebeským. Za svojho ochrancu som si zvolila sv. Jozefa, ktorý mi zrejme pomohol. Milovaný otec mojej duše ma skoro zbavil …Více
Ctitelia sv. Jozefa.
K najväčším ctiteľom a rozširovateľom úcty sv. Jozefa náleží veľká reformátorka Karmelu sv. Terézia. Píše: „Keď som mala 22 rokov, bola som stihnutá ochrnutím. Pozemskí lekári ma priviedli do veľmi smutného stavu. Preto som sa obrátila k lekárom nebeským. Za svojho ochrancu som si zvolila sv. Jozefa, ktorý mi zrejme pomohol. Milovaný otec mojej duše ma skoro zbavil slabosti a nemoci. Neskoršie ma zachránil z iného veľmi vážne ho nebezpečenstva, ktoré ohrozovalo moju večnú spásu. Nemôžem si spomenúť, že by mi bol sv. Jozef niekedy niečo odoprel. Dal mi vždy oveľa viac, ako som vedela prosií." Z vďačnosti sa stala sv. Terézia apoštol-kou úcty k sv. Jozefovi Bez modlitby o pomoc sv. Jozefa nezačínala svätica nikdy nič. Zasvätila mu 13 svojich kláštorov. Jeho sochu umiestila nad bránou všetkých kláštorov, večer kládla k jeho nohám kľúče domu s prosbou, aby opatroval a chránil všetky osoby, ktoré sú v dome. Táto Svätica o ňom napísala ešte ej toto: „Viem z vlastnej skúsenosti, ako dr. hocenné milosti vyprosuje sv. Jozef od Pána Boha tým, ktorí sa k nemu utiehajú. Chcela by som nadchnúť celý svet k veľkej úcte k nemu. Nepoznám ani jednu dušu, zo všetkých, ktoré ho verne uctievajú, aby nerobila denne nové pokroky v dokonalosti. Ak niekto mi nechce veriť, pre Božiu lásku ho prosím, aby to skúsil. Uvidí z vlastnej skúsenosti, ako je prospešné odporúčať sa slávnemu patriarchovi a pripojiť sa k jeho verným ctiteľom." Kňaz Lalemand bol toho presvedčenia o nevyčerpateľnej dobrote sv. Jozefa, že všetkým, ktorých chcel získať pre jeho úctu, sľuboval jeho menom vyslyšanie ich prosieb. Keď bol predstaveným kláštora, povzbudil dvoch mladých profesorov, aby pripravili žiakov svojich tried na dôstojnú oslavu sviatku sv. Jozefa, že dostanú milosť, o ktorú ho požiadajú. Oba profesori sľúbili. Všetci ich žiaci boli 19. marca u sv. prijímania. Profesori išli oznámiť predstavenému, ktoré milosti chcú pre seba. Druhého dňa sa P. Nouet vrátil k riaditeľovi a riekol: ,Žiadal som milosť, aby som vždy dôstojne hovoril a písal o Pánu Bohu. Ale teraz som zmenil svoje prianie. Prosím o inú milosť, ktorá nie je tak nebezpečná mojej sebeláske." Sv. riaditeľ odpovedal: „Už je neskoro. Sv. Jozef vám už udelil prvú milosť." Je dobre známe, aký vplyv maly knihy P. Noueta. Druhý profesor neprezradil, čo žiadal. Ale vyznal: „Bol som celkom vyslyšaný." Kto by dnes nepoznal sv. Terezku, ktorá si tak podivuhodne získala dôveru, lásku a úctu miliónov sŕdc katolíkov? Niet zeme, kde by nebola známa, a misionári sa k nej utiekajú vo svojich potrebách a trápeniach. A táto „biela kvetinka" už od útlej mladosti zaumienila si modliť sa denne k sv. Jozefovi. V „Dejinách duše" píše: „Prosila sem sv. Jozefa, aby bedlil nado mnou. Od detinstva som pripojovala úctu k nemu k úcte k najbl. Panne Márii. Obe splývaly v jednu lásku a zbožnosť. Neuplynul deň, aby sem sa mu neodporúčala modlitbou; „O sv. Jozef, otec a strážca panien A tak som cítila, že som dobre chránená a ako nezraniteľná akýmkoľvek nebezpečenstvom." Sv. František. Sal. bol verným sluhom sv Jozefa a horlivým apoštolom jeho úcty. Nepochyboval o tom, že sv. Jozef je v nebi i so svojím telom.*) Riekol: „Nesmieme pochybovať o tom, že tento svätec má v nebi veľký vplyv u toho, ktorý ho vyznamenal tak, že ho vzal k sebe s telom i s dušou. Je to tým pravdepodobnejšie, že tu na zemi nemáme jeho ostatkov. Ako by mu bol mohol odoprieť túto milosť ten, ktorého slávny patriarcha mal česť a milosť tak často nosiť na svojich rukách, kde sa Ježiškovi tak veľmi ľúbilo. Koľko nežných bozkov mu dal svojimi požehnanými perami, aby aspoň tak odmenil jeho prácu! Je teda bez všetkej pochybnosti pravdou, že sv. Jozef je v nebi s telom i s dušou. Sv. farár arský ukazoval už v mladom veku veľkú náklonnosť k ctnosti a svätosti, Jeho rodičia sa museli usilovne venovať ťažkým poľným prácam, aby uživili početnú rodinu. Mladý Vianney sa na prácu nesťažoval. Považoval svoje kríže za milé dary Božie a snažil sa sväté konať i celkom všedné práce. Aby sa cvičil v trpezlivosti a v horlivosti v práci, postavil niekoľko krokov pred seba sošku Panny Márie s Ježiškom. Povzbudzoval sa k pilnej práci pohľadom na Kráľovnú nebies, ktorú už Tertullián nazýva „svätou robotníčkou" a na Ježiška, Syna tesárovho. Plný lásky a dôvery hovorieval, utierajúc si pot s čela: „Všetko pre Pána Ježiša a Pannu Máriu!” Aká milá bola Pánu Bohu takáto práca! Vianney žil ustavične v prítomnosti Božej, vo spoločnosti Pána Ježiša, Panny Márie a sv. Jozefa. Niet divu, že sa stal vzorným kňazom a divotvorcom 19. storočia. *) To však je len súkromná mienka svätcova. Cirkev to úradne za článok viery nevyhlásila.
ono sa tomu ale dá veriť keby totiž boli nejaké ostatky svätého Jozefa tak ich určite má ako Rím tak Carihrad išlo by (aj) o prestíž a Karol IV. by snáď aj polovicu svojho cisársko-kráľovského majetku venoval aby mal relikviu Pestúna Bohočloveka. a nikde žiadne nie sú nie to ešte tie prvého stupňa. len neviem rozlúštiť koho prvého náš Pán Ježiš Kristus vyviedol z Limba patriarchov či to …Více
ono sa tomu ale dá veriť keby totiž boli nejaké ostatky svätého Jozefa tak ich určite má ako Rím tak Carihrad išlo by (aj) o prestíž a Karol IV. by snáď aj polovicu svojho cisársko-kráľovského majetku venoval aby mal relikviu Pestúna Bohočloveka. a nikde žiadne nie sú nie to ešte tie prvého stupňa.
len neviem rozlúštiť koho prvého náš Pán Ježiš Kristus vyviedol z Limba patriarchov či to bol svätý Ján Krstiteľ či svätý Jozef ale prikláňam sa k tomu že prvého vyslobodil pestúna iste bola aj v tomto hierarchia to je taká moja súkromná dilema že kto bol poctený prvenstvom vstupu do Neba
ale vlastne svätý Jozef musel čakať mimo Limbus ak bol vzatý do neba s telom aj dušou asi to bolo na mieste pobytu Henocha a Eliáša ale to sú len úvahy žiadne záväzné magistérium nie som predsa protestant že som si sám sebe "magistériom"
Biblia je naozaj kniha kníh! Sám JK hovorí: Slavte sobotu! Ani zmienka o nedeli. A pritom každému kresťanovi, ktorý má všetkých 5 po kope musí byť jasné, že treba sláviť nedelu. Čím to je? Čím to je?
ale je len nie pod názvom nedeľa Neprinášajte viac márnu obetu, ona je mi dymom ošklivým. Novmesiac a sobota a slávne zhromaždenia? Neznesiem hriech a slávnosť! (Iz 1,13) Keď sa pominula sobota, na úsvite prvého dňa v týždni prišla Mária Magdaléna a iná Mária pozrieť hrob. (Mt 28,1) V prvý deň týždňa, skoro ráno, po východe slnka, prišli k hrobu; Keď ráno v prvý deň týždňa vstal z mŕtvych …Více
ale je len nie pod názvom nedeľa
Neprinášajte viac márnu obetu, ona je mi dymom ošklivým. Novmesiac a sobota a slávne zhromaždenia? Neznesiem hriech a slávnosť! (Iz 1,13)
Keď sa pominula sobota, na úsvite prvého dňa v týždni prišla Mária Magdaléna a iná Mária pozrieť hrob. (Mt 28,1)
V prvý deň týždňa, skoro ráno, po východe slnka, prišli k hrobu; Keď ráno v prvý deň týždňa vstal z mŕtvych, zjavil sa najprv Márii Magdaléne, z ktorej kedysi vyhnal sedem zlých duchov. (Mk 16,2.9)
Ráno prvého dňa v týždni, ešte za tmy, prišla Mária Magdaléna k hrobu a videla, že kameň je od hrobu odvalený.; Večer v ten istý prvý deň v týždni, keď boli učeníci zo strachu pred Židmi zhromaždení za zatvorenými dverami, prišiel Ježiš, stal si doprostred a povedal im: "Pokoj vám!" (Jn 20,1.19)
Keď sme sa v prvý deň týždňa zišli na lámanie chleba, Pavol s nimi hovoril, lebo na druhý deň chcel odcestovať, a pretiahol reč až do polnoci. (Sk 20,7)
Nech si každý z vás v prvý deň týždňa u seba odloží, čo môže, aby sa nerobili zbierky keď prídem. (1Kor 16,2)
Nech vás teda nik nesúdi pre pokrm ani pre nápoj ani pre sviatok, novmesiac alebo soboty, lebo ony sú len tieňom budúcich vecí, no skutočnosť je Kristus. (Kol 2,16-17)
A tak teda, bratia, stojte pevne a držte sa učenia, ktoré ste prijali či už slovom a či naším listom. (2Sol 2,15)
Lebo keby ich bol Jozue voviedol do pokoja, nehovorilo by sa po tomto o inom dni. A tak ostáva sobotný odpočinok pre Boží ľud. (Hebr 4,8-9)
Lebo keď sa zmení kňazstvo, musí sa zmeniť aj zákon. (Hebr 7,12)
V Pánov deň som bol vo vytržení a počul som za sebou hlas mohutný ako zvuk poľnice hovoriť: (Zjv 1,10)
Tebe dám kľúče od nebeského kráľovstva: čo zviažeš na zemi, bude zviazané v nebi, a čo rozviažeš na zemi, bude rozviazané v nebi."; Veru, hovorím vám: Čo zviažete na zemi, bude zviazané v nebi, a čo rozviažete na zemi, bude rozviazané v nebi. (Mt 16,19; Mt 18,18)
Lebo keď sa zmení kňazstvo, musí sa zmeniť aj zákon. (Hebr 7,12) L: Kňažstvo bolo do poslednej Večere Kristovej a do ukrižovania Krista aronské, potom nové melchisedechovské, kde kňazom je sám Pán Ježíš Kristus a apoštolovia a ich pomocníci Krista iba zastupujú svojimi rukami, ústami. V Pánov deň som bol vo vytržení a počul som za sebou hlas mohutný ako zvuk poľnice hovoriť: (Zjv 1,10) L:…Více
Lebo keď sa zmení kňazstvo, musí sa zmeniť aj zákon. (Hebr 7,12) L: Kňažstvo bolo do poslednej Večere Kristovej a do ukrižovania Krista aronské, potom nové melchisedechovské, kde kňazom je sám Pán Ježíš Kristus a apoštolovia a ich pomocníci Krista iba zastupujú svojimi rukami, ústami. V Pánov deň som bol vo vytržení a počul som za sebou hlas mohutný ako zvuk poľnice hovoriť: (Zjv 1,10) L: deň Pánov, deň vzkriesenia Krista, ako hovoria Rusovia o nedeli.
Nový zákon a nové kněžství. V našem čase platí jen ty pasáže a přikázání Starého zákona, které Pán Ježíš Kristus nezměnil osobně, či po Letnicích přes Ducha Svatého skrze svých 12 věrných apoštolů.
Mariánská dogmata a Písmo svaté - Jacek Salij, Byla mi položena ještě druhá otázka: „Proč Církev tolik vyvyšuje Marii, když Písmo svaté o ní vlastně mlčí?" Avšak s tím mlčením Písma svatého na téma Marie to není pravda. Vždyť v Lukášově evangeliu o ní čteme: „Hle, od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení." (Lk 1,48) Právě proto milujeme Marii a ustavičně ji oslavujeme jako …Více
Byla mi položena ještě druhá otázka: „Proč Církev tolik vyvyšuje Marii, když Písmo svaté o ní vlastně mlčí?"
Avšak s tím mlčením Písma svatého na téma Marie to není pravda. Vždyť v Lukášově evangeliu o ní čteme: „Hle, od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení." (Lk 1,48) Právě proto milujeme Marii a ustavičně ji oslavujeme jako Bohem nejmilovanější stvoření. Kdo zavrhuje mariánskou úctu pod záminkou věrnosti Písmu svatému, měl by se zamyslet, zda se nepokouší mařit Boží vůli zaznamenanou právě v Písmu svatém, aby Marii blahoslavila všechna pokolení.
Podívejme se však, jak mnoho Písmo svaté mluví o Marii. Ona je matkou samotného Pána - toho, o němž apoštol Pavel napsal, že „všechno bylo stvořeno skrze Něho a pro Něho; On je před vším a všechno má své bytí v Něm" (Kol 1,16n). Její povolání je naprosto jedinečné a neopakovatelné. Mezi miliardami lidí, kteří byli a budou na zemi, pouze ona jediná byla vybrána k tomu, aby byla matkou Boha. Dokonce i Alžběta, matka největšího proroka v dějinách (Mt 11,11), spontánně a radostně vyznává, že její povolání se nedá s povoláním Marie vůbec srovnat: „A jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?" (Lk 1,43)
Neobyčejný obsah je rovněž ve slovech Alžběty k Marii: „Požehnaná jsi mezi ženami!" (Lk 1,42) Tato slova jsou již ve Starém zákoně adresována dvěma ženám. Tyto ženy obě dvě porazily nepřátelské vůdce a obě, a to je příznačné, je zasáhly do hlavy: Jáel rozdrtila hlavu nepřítele Božího lidu Sísery (Sd 4,21; 5,24), Júdit pak useknula hlavu Holofernovi (Jud 13,8.18). Když byla ta samá slova adresována Marii, je těžké pochybovat, že ona je tou Ženou, kterou Bůh ustanovil, aby se postavila satanovi, a jejíž Potomstvo mu rozdrtí hlavu (Gen 3,15). To právě proto Pán Ježíš - na samém počátku a na samém konci svého veřejného působení, tj. v Káni Galilejské a na kříži (J 2,4; 19,26) - nazývá svoji matku Ženou.
Kromě toho poznamenejme ještě následující: Alžbětu, matku Jana Křtitele, Písmo svaté zařazuje do linie bohabojných neplodných žen, jejichž mateřství je mimořádným darem pro celý Boží lid. Tak se Izák, dědic zaslíbení, narodil z neplodné Sáry, Jakub, otec vyvoleného lidu, z neplodné Rebeky, velký muž Boží Josef z neplodné Ráchel. Z neplodné matky se narodil také Boží silák Samson, jakož i velký soudce lidu Božího Samuel. Alžběta tak představuje další článek této ctihodné tradice. Toto její mateřství je ve dvou prvních kapitolách Lukášova evangelia jednoznačně odlišené od panenského mateřství Marie. Doslova propast dělí dar Boží, jakým skrze Alžbětu a Zachariáše Bůh obdaroval lidi v osobě Jana Křtitele, od Daru Božího, který jsme obdrželi skrze Marii v osobě Ježíše Krista!
Pojďme ale dále: Písmo svaté představuje Marii jako „Služebnici Pána" (Lk 1,38). Tento titul je evidentně paralelní k titulu „Služebník Páně", jenž je v Bibli připsán Kristu (Iz 42,1-7; 49, 1-6; 50,4-11; 52,13-53,12; Za 3,8).
Obzvláštním rysem této Služebnice Pána je víra, bezvýhradné a celoosobní svěření se Bohu. „Blahoslavená jsi, že jsi uvěřila" (Lk 1,45), zvolala k Marii Alžběta. V Káně Galilejské Marie dovedla přesvědčit druhé, aby přijali tento postoj naprosté důvěry Ježíšovi: „Učiňte všechno, cokoliv vám řekne" (Jan 2,5), a jistě tak uspíšila začátek mesiášské hodiny (J 2,4).
Příznačným je mlčení o Marii v líčeních Neděle Zmrtvýchvstání. Již dávno bylo známé, že Marie je jednou z těch osob, které setrvaly pod křížem Ježíše, o níž se nezmiňují evangelijní zprávy popisující setkání se Zmrtvýchvstalým. Vzkříšený Ježíš se setkal jak s Marií Magdalskou, tak s druhou Marií (matkou Jakuba a Josefa), i se Salome (matkou synů Zebedeových), i s milovaným učedníkem Janem. Cožpak se nechtěl setkat s vlastní matkou?
V Božím slově není nic náhodně, každý detail je důležitý, a důležité je i to mlčení. Uvažme, že všechny výše jmenované osoby sice vytrvaly do konce v náklonnosti k Ježíšovi, ale ve víře byly nalomeny - zřetelně to vyplývá z líčení jejich setkání se Zmrtvýchvstalým. Láska k Ježíši tedy Církvi napovídá, že pouze jediná Marie se nenalomila ve víře ani pod křížem a pouze ona vytrvala ve víře i přes temnotu Bílé soboty. Zrovna tak se evangelia nezmiňují o jejím setkání se zmrtvýchvstalým Synem - ono bylo naprosto jiné, než setkání s jeho ostatními přáteli, a lidským jazykem se v podstatě nedá popsat. Tudíž nás ani neudivuje fakt, že Marie byla přítomna uprostřed apoštolů v den seslání Ducha svatého (Sk 1,14).
Shrňme to: starověcí Římané měli moudré úsloví: non multa, sed multum(1) - nemnoho slov, ale mnoho obsahu. Toto úsloví výtečně charakterizuje biblický odkaz na téma Ježíšovy matky: nemnoha slovy nám Duch svatý sdělil velké množství obsahu!
Neobyčejný obsah je rovněž ve slovech Alžběty k Marii: „Požehnaná jsi mezi ženami!" (Lk 1,42) Tato slova jsou již ve Starém zákoně adresována dvěma ženám. Tyto ženy obě dvě porazily nepřátelské vůdce a obě, a to je příznačné, je zasáhly do hlavy: Jáel rozdrtila hlavu nepřítele Božího lidu Sísery (Sd 4,21; 5,24), Júdit pak useknula hlavu Holofernovi (Jud 13,8.18). Když byla ta samá slova …Více
Neobyčejný obsah je rovněž ve slovech Alžběty k Marii: „Požehnaná jsi mezi ženami!" (Lk 1,42) Tato slova jsou již ve Starém zákoně adresována dvěma ženám. Tyto ženy obě dvě porazily nepřátelské vůdce a obě, a to je příznačné, je zasáhly do hlavy: Jáel rozdrtila hlavu nepřítele Božího lidu Sísery (Sd 4,21; 5,24), Júdit pak useknula hlavu Holofernovi (Jud 13,8.18). Když byla ta samá slova adresována Marii, je těžké pochybovat, že ona je tou Ženou, kterou Bůh ustanovil, aby se postavila satanovi, a jejíž Potomstvo mu rozdrtí hlavu (Gen 3,15). To právě proto Pán Ježíš - na samém počátku a na samém konci svého veřejného působení, tj. v Káni Galilejské a na kříži (J 2,4; 19,26) - nazývá svoji matku Ženou.
