Marie byla na kříži? Marie je ten Spasitel? Možná u LGBT, kteří jdou kamkoli, kde je papež a jeho svody, včetně Marie, jejich model, jakožto obrazů a soch, ale hlavně, jako nejpřednejší náhrada za kohokoliv, kdo by mohl být Spasitel, a ten je skutečně jen jeden, neboť je psáno: Já jsem ta cesta, pravda a život a nikdo nepřichází k Otco než skrze mne! Amen, amen.

A další, možná i důležitější část je z desatera Božích přikázání, kteří ctí pouze nefalšovaní věřící, kde je psáno: Nevytvářej si modly v podobě čehokoli na nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh jsem žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.

Neskonalá důstojnost Matky Boží. Důstojnost bohorodičky jest tak veliká, že Bůh, ač jest všemohoucí, nemůže v tom spůsobu nic velikolepějšího učiniti. Výroky sv. Tomáše Aquinského, sv. Bonaventury, sv. Bernardina, sv. Augustina, sv. Anselma, sv. Bernarda a sv. Tomáše de Villanova a jiných. Nižádný nedovede vystihnouti, kterak důstojné a vznešené jest mateřství P. M ‚ ani svatí a světice, ani andělově, leč Bůh. Panenka Maria sobě zasloužila ״suo modo“ státi se Matkou Boží.

María Panna se nikdy po celý život svůj ani toho nejmenšího hříchu nedočinila. O bezhříšnosti sv. Panny svědčí protoevangelium, slova archandělova, a sv. Alžběty; o bezhříšnosti její hlásají sv. otcové na Východě a na Západě, a souzvučně theologové scholastikové,· a církev Boží na sněmu v Basileji a
v Tridentu tak učí, ano i rozum věrou osvícený vděčně tak uznáyá. Vyvrácení námitek naproti bezhříšnosti Matky Boží.
Maria Panna jest naše prostřednice u Boha; nebod ona působila ku našemu vykoupení morálně ״svým svolením státi se Matkou Páně“, a fysicky, anť nám počala a porodila
Krista Pána; ona působila a působí také ku našemu spasení, nebo-li výkupu jak říkají subjektivnému, a tak jest prostřednice naše u Boha. Jmenujou ji jménem tímto otcové ss. na Východě,
a liturgie východní, oslavujou jí tím titulem otcové ss. na Zápádě, a souhlasně o ní tak učí theologové scholastikové, a velebí prostřednictví její liturgie západní církve, a hodinky církevní.

XXIII. Matka Boží jest přímluvkyně a orodovnice naše u Boha. Matka Boží ví o nás, zná naše svízele a potřeby, miluje nás více nežiji všichni nebešťané, a proto oroduje, a prosí za nás u Boha. Ze jest Matka Boží orodovnice naše u Boha, o tom učí souzvučně ss. otcové, liturgie na Východě i na Západě.
Přímluva Matky Páně jest u . Boha velemocná, tak že jsouc sjednána s vůlí Jeho všecko na Něm vymůže, protože jest netoliko dívka, ale i Matka Páně. Za tou příčinou se k ní utíkají v ouzkostech svých křesťanští národové, a bohoslovci tvrdí se sv. Bernardem, že nebylo slýcháno, aby Matka Boží byla někoho

oslyšela, kdož se k ní za pomoc utíkal.

Pocta svaté Panence povinná. Povinni jsme P. M. ctíti úctou náboženskou, kteráž slove ״hyperdulie“. Učtou touto netrpí ničehož úcta Bohu jedině příslušná, nebo-li ״λα-psía“.
Úctou tou máme ctíti Pannu nejsvětější, neboť ona jest netoliko dcera a dívka Boží, ale i Matka Boží; Bůh sám ji ctil, vyvoliv si ji za matku svou, a obmysliv ji milostmi neskonalými, a ctí
ji slávou nevýslovnou na uebi. Povinni jsme Matku Boží ctíti pro neskonalá dobrodiní, kteráž nám prokázala, a prokazuje, a o nichž zvláště svědčí místa poutnická. Ctěmež Matku Boží,
neboť láska a úcta k ní jest jedna ze známek našeho předzřízení; a to tím více, anť nebylo svatého ani světice, kteřížby byli nectili Bohorodičku, anť všickni se k ní měli s úctou převelikou jako synové a dcery Matky nebeské. Úctu Marie Panny hlásají liturgie, svátky jí ku poctě konané, po celý rok jí žasvěcená sobota, a zejmena jí věnovaný měsíc ״máj.“ Úctu Marie Panny zvěstujou po šírém světě jí ku poctě vystavené chrámy a oltáře, uměle vyhotovené sochy její a obrazy, zvláště ale následování jejího života milosrdnými skutky. Všichni národové jsou svědkové úcty Mariánské, zvláště ale národové slovanští.

MARIOLOGIE
ČILI UČENÍ CÍRKVE KATOLICKÉ A V C ÍRKVI CHOVANÉ
O MATCE BOŽÍ.
SEPSAL
D r . A n to n ín L e n z,
BISKUPSKY NOTÁŘ, KONSIST. RADA, CENSOR KNIH A PROF. BOHOSLOVÍ
V BUDĚJOVICÍCH.
V PRAZE 1879.

KNĚHKUPECTVÍ CYRILLO-METHODĚJSKÉHO

(J. ZEMAN A SPOL.).Spis přítomný „Mariologie“ od pana doktora a profesora Anto
nína Lenze zasluhuje tiskem vydán býti, a hoden jest valného rozšíření.
V Budějovicích, dne 23. července 1879.
Jan Valerian Jirsík m. p.
biskup.

Kněhtiskárna Cyrillo-Methodějská (J. Zeman a spol.) v Praze.Neposkvrněné Panence a Matce Božívěnuje
jmenem svým a svých kollegůoa oslavu pětadvacetiletého jubilea prohlášení dogmatu
® Početí Její v nejhlubší pokoře a v pevné důvěře za milostivou ochranu prosí spisovatel.

O b s a h
Rodičové panenky Marie sv. Jáchim a sv. Anna. Jejich
veliká svatost a svědectví sv. otců o ní. Výrok P. M. o sv.
Jáchimovi a sv. Anně podle sv. Brigitty.

I. Neplodnost sv. Anny až do věku sešlého a pohanění sv. Jáchima odtud vzešlé. Zprávy
evangelií apogrifických o rodičích Matky Boží.

II. Panenka Maria jest neposkvrněně počata. Písmo sv.
tak zvěstuje, Bůh sám v protoevangeliu tak hlásá, archanděl
Gabriel tak svědčí a sv. Alžběta, Svědectví o tom na Východě
i na Západě, tradice o nepoškvrněném početí P. M. tisícletá
a nad to, tradice nepřetržitá. Spory v církvi. Svědectví theologů
scholastiků, řádů církevních, a akademií. Svátek neposkvrněného
početí, a výroky církve Boží. Důkaz rozumový o početí Μ. P.
na základě dogmatu katolického o jejím mateřství.
III. Milosti sv. dívence Marii ihned v početí trpném udělené.
P. Maria byla nejenom před hříchem dědičným od Boha ochráněna,
ale i hned v trpném početí svém milostí posvěcující obdařena,
ctnostmi Božskými a i mravnými, jež se zovou vlité per se,
okrášlena. Svatostí touto sobě udělenou vynikala nade všecky
svaté a světice Matka Boží. Kromě mravných ctností o sobě
vlitých byly jí uštědřeny i mravné ctnosti případně (per accidens)
vlité, jimiž obdržela ochotu a lehkost v konání dobrého spíše,
nežli je konala.
IV. Panna Maria neměla v sobě nižádných hnuti žádosti
vostných, tak že nic nerušilo vnitrného klidu jejího, a to jest
učení církve Boží a katolických bohoslovců jisté nade všecku
pochybu, tak že není volno naproti němu učiti; a však Matka
svatá byla prosta i žádostivosti, kteráž slove habitualná, neboť
v ní nebylo troudu žádostivosti nižádného, alebrž byla před ním
ochráněna, jako ochráněna byla před hříchem dědičným.
V. Narození Panny Marie a její vychování. Panenka
Maria byla dítko neobyčejně svaté, a proto byla také od svých
rodičů velice ano více milována, nežli rodičové jiní milují dítky
své. Až do svého roku třetího byla v domě rodičů svých, na
to ji dali podle slibu svého v oběť Pánu Bohu do chrámu
v Jerusalémě. Tam trvala Panenka Maria po 11 let.
VI. Zasnoubení Panny Marie. Sv. Josef. Panenka Maria
byla nejenom podle duše krásnější nade všecky dcery lidské,
ano nad kůry andělské, alebrž ona byla i podle těla ta nej
krásnější z žen, jakož toho vyžadují důvodové vážní, a jak6
o tom svědčí otcové svatí, a katoličtí theologové. Když dospěla
let čtrnácte, měla podle obyčeje tehdáž panujícího opustiti
chrám, a avšak ona se zpěčovala tak učiniti, pravíc, že Bohu
jest zaslíbena. I vyvolen způsobem zázračným sv. Josef, aby
byl strážcem panenství Matky Boží. Sv. Josef byl panic po
všechen život svůj, po matce Boží od Boha nejvíce obdařený
vědoucností o věcech Božích a milostmi.
VII. Panenská čistota dívenky Marie. Panenská čistota
Μ. P. převyšovala dokonalostí svou čistotu všech paniců a
panen, neboť nejenom že nikdy jí o své vůli nepokálela,
alebrž čistoty její svaté neovanul ani ten nejskrovnější dech
panenství jejímu protivný, tak že čistota její nade všecku
čistotu paniců a panen vyniká, ano i nad čistotu andělskou.
Ona byla panna před porodem Syna Božího, při porodu a po
porodu. Písmo Boži Starého i Nového Zákona tak učí; učí tak
tradice Božská, a její svědkové, otcové svatí, a theologové
scholastikové, učí tak i výroky církve Boží.
Vlil. Zvěstování Panny Marie. Maria Panna jest Matka
Boží ve smyslu vlastním a v pravdě. Poselství o mateřství jejím
přináší anděl s nebe, v spůsobě viditelné, neboť měla míti sv.
Panna z vůle Boží tu největší jistotu p pravdivosti toho, což
se s ní díti mělo, a anděl dobrý měl ohlásiti panně vykoupení,
jako anděl padlý svedl Evu, ještě pannu. Rozmluva andělova
s Marií Pannou. Její svolení. Vtělení Syna Božího. Panna Maria
jest Matka Boží v pravdě a ve smyslu vlastním; a tak o ní
vezdy věřila církev, otcové sv. tak hlásají na Východě i na
Západě, a církev činí zřejmý výrok naproti Nestoriovi, že má
slouti sv. Panna 3 ·εοτοκος, bohorodička, ne snad ve smyslu přeneše
ném, ale ve smyslu vlastním. A to právem, neboť anděl ji v tom
smyslu k rozkazu Božímu oslovuje, sv. Alžběta pozdravuje, a sv.
apoštol zvěstuje.
IX. Neskonalá důstojnost Matky Boží. Důstojnost boho
rodičky jest tak veliká, že Bůh, ač jest všemohoucí, nemůže
v tom spůsobu nic velikolepějšího učiniti. Výroky sv. Tomáše
Aquinského, sv. Bonaventury, sv. Bernardina, sv. Augustina,
sv. Anselma, sv. Bernarda a sv. Tomáše de Villanova a jiných.
Nižádný nedovede vystihnouti, kterak důstojné a vznešené jest
mateřství P. M ‚ ani svatí a světice, ani andělově, leč Bůh.
Panenka Maria sobě zasloužila ״suo modo“ státi se Matkou Boží.
X. María Panna se nikdy po celý život svůj ani toho nej
menšího hříchu nedočinila. O bezhříšnosti sv. Panny svědčí proto
evangelium, slova archandělova, a sv. Alžběty; o bezhříšnosti
její hlásají sv. otcové na Východě a na Západě, a souzvučně
theologové scholastikové,· a církev Boží na sněmu v Basileji a
v Tridentu tak učí, ano i rozum věrou osvícený vděčně tak
uznáyá. Vyvrácení námitek naproti bezhříšnosti Matky Boží.7
XI. Svatosf Rodičky Boží nabyla. Sv. Panna se rozhojňovala
ve víře v Boha, v naději, a v lásce, a tak rostla ve svatosti.
U ní byly z vůle Páně podklady ku lásce Boží tak neskonalé,
jako u nižádného tvora. Ona milovala jako matka Syna svého,
a ten byl její všecek, a tak byla Synu svému B0hu-610věku
nejpříbuznější a nejpodobnější, a podoba její všecka zářila
v tváři Synáčka jejího. Synáček ten byl souhrn všech dokoná-
lostí, a tak milování nejhodnější. Jako matka milovala sv. Panna
v Synu svém Boha, a v této lásce nic jí nezdržovalo, anť byla
všecka svatá, alebrž vše se spojilo v jedno: upomínka na její
minulost, přítomnost i budoucnost, a hojný žár milostí a darů,
aby sv. Panna láskou takovou milovala Boha, jakouž nižádný tvor
ani lidský ani andělský Boha svého nemiloval. Právem tudíž dějí
bohoslovci, že sv. Panna pro lásku svou k Bohu, a pro ochranu
Páně netoliko byla bezhříšné, ale také nehřéšná (impeccabilis).
XII. Bohoslovné láska Marie Panny ku člověčenstvu. Matka
svatá milovala a miluje lidi pro Boha, a miluje je po Kristu
Pánu nejvíce. Důvod toho je ten: že nikdo nepoznává a nepo
znal neskonalé krásy Boží, jako ona, a nikdo tudíž nepoznal
více krásy duše podle obrazu Božího stvořené, nikdo také lépe
nepoznal nevyslovitelné krásy duše v milosti Boží postavené,
jako sv. Panna. Nikdo nepoznal více lásky Trojice svaté ku
člověčenstvu jako ona, a proto sjednána jsouc s vůlí Boží milo
vala člověčenstvo nevýslovně, vydávajíc i ona za ně jedináčka
svého. Ona nás všecky miluje, neboť jest paní a vladařKa naše
a matka naše: zvláště ale miluje ty, kdož jsou v stavu po
svěcující milosti Boží, neboť ti jsou na způsob zvláštní bratři
jejího Syna, a tak synové její. Sv. Panna miluje i hříšníky,
nebo z i hříšníky umíral jedináček její, a miluje i věrné duše
v očistci, jsouc matka milosrdenství.
XIII. Nabylé mravné cnosti Rodičky Boží, zvláště ale po
korá její. Vynikala-li sv. Panna ctnostmi božskými, zvláště
láskou k Bohu a ku člověčenstvu: tož byla i dokonala v na
bylých cnostech mravných. V ní byly na způsob nejdokonalejší
čtyry cnosti stěžejné, ona byla panna nejmoudřejší, nejspravedli
vější, nejstatečnější, nejstřídmější.. Zvláště však byla pokora její
neskonala, neboť ta právě jest základem cnosti veškerých. Pod-
řizovalať sebe ráda a ochotně Bohu a pro Boha všem lidem,
svým rodičům, svému čistému ženichovi, konala, čeho předpisy
Mojžíšovy vyžadovaly, a co velely císařské zákony, stavši se
matkou Boží; mlčela o důstojnosti své, ač byla v nebezpečí
ouraz vzíti na neáhonné pověsti své, v pokoře koná cesty přes
hory, aby byla k službě své příbuzné sv. Alžbětě . . . a tak celý
život její svědectví vydává o její nevídané pokoře.
XIV. Mučennictví Marie Panny. Mučenictví Μ. P. ihned
začalo, jak mile svolila býti Matkou Boží; neboť od té doby8
do podrobná věděla, co na ni čeká, co všecko bude trpěti ne
výslovně milovaný Syn její. Utrpení její bylo po utrpení Páně
to nejhroznější, a protp ona právem královnou mučenníků slove.
Matka sv. trpěla vniternou touto vědoucností o utrpení Syna
svého, a dožila se i že zevně pronikal sedmerý meč mateřské
srdce její.
XV. Statečnost' královny mučenníků při hrozném mučenni
Ctvi jejím. Mučennictví Marie Panny začalo v den páteční (s ve-
čerem na pátek), neboť v pátek počala Krista Pána, v pátek
nastal také den utrpení Jeho. Matka sv. snášela mučennictví své
s myslí hrdinskou, tak že se od hrůz utrpení Synáčkových ne
odvrátila, a nežádala, aby Bůh umírnil bolestí jejich, ale aby
se sloučilo mučennictví její s mučennictvím jeho. Ano ona byla
v statečnosti své odhodlána, vydati Syna svého na smrt, ač pu
kalo její srdce, a vydala Ho, dobře vědouc, že to vůle Trojice
svaté jest, aby Jedináček její trpěl za veškeren svět, a tak trpěla
z vůle Boží pro Boha, z lásky k Bohu a k nám.
XVI. Marie Panna, vzor panny křesfanské. Maria Panna
jest vzor panny křesťanské a andělskou, ano více nežli anděl
skou čistotou svou, a těmi ctnostmi, ježto jsou nerozdílné družky
čistého panenství. Veliká cena panenství. Družky čistoty svaté
jsou: pokora a skromnosť, a tak nedůvěra v sebe, a pozorlivosť,
střídmosť a užívání zábav a života společenského, mlčenlivost,
zbožnost a pracovitost; vzorem ale všech těch cností jest Pa
nenka Nejsvětější, jako jest vzor andělské Čistoty.
XVII. Maria Panna vzor křesfanské ženy a matky. Maria
Panna dopustila dospěvši, aby nad ní bylo rozhodnuto, komuby
měla býti zasnoubena. Zasnoubena byvši, byla poddána, ač
důstojností sobě Bohem udělenou převyšovala tvory všecky,
sv. Josefovi, dobře vědouc, že toho vyžaduje vzor rodiny z vůle
Boží, aby pro Boha byla žena podřízena muži, ona také dala
svými cnostmi: pokorou, skromností, mlčenlivostí, mírností, pra
covitostí a láskou k domácnosti, příklad křesťanským ženám,
jakby ony měly povinnosti své plniti. — Matka Boží byla také
vzor křesťanské matky, úzkostlivě o to pečujíc, aby dítko Ježíš
již v životě jejím milý příbytek mělo. Ona bděla nad děťátkem
svým, a vedouc život přesvatý nebyla Synu svému ani v tom
nejmenším ourazem.
,XVIII. Matka Boží osvobodila pohlaví ženské od poroby.
Stav ženy a dívky u pohanů byl bez rozdílu osvěty a vzdělá-
nosti jejich trudný; u nich nebylo opor ku zachování důstojnosti
pohlaví ženského, žena neměla práv ani v rodině, ani v ohledu
občanském. Tyranství páchané od mužů nad ženami, a nepřátel
ství naproti nim se strany filosofů, státníků vi básníků. V těch
věcech činili Germané skrovné výminky. U Židů byla sice žena
více v poctivosti; plné důstojnosti jí příslušné, a práva plného9
nabyla však teprv křesťanstvím ״působením Spasitelovým, a
ochranou a příkladem Matky Páně.“ V církvi Boží poBtavena
jest žena na roveň podle své člověcké přirozenosti s mužem;
manželství posvěceno jest, a vykázána jsou mužovi a ženě práva
a povinnosti, sňatek jest nerozvížitelný, a polygamie zakázána.
Zásadami těmito ustavena jest v principu pravá emancipace žen
a dívek; provedena ale jest opět působením Páně a ochranou
Matky Boží, když ženy a dívky svobody té hodnými se učinily
a k ní pohlaví své přispůsobily konáním cností křesťanských, ježto
zvláště pohlaví jejich šlechtí, pak mučennictvím svým, účastí
svou v rozšiřování víry v rodinách i v říších, a pěstováním
hrdinských skutků milosrdenství. Nástrahy na ženské pohlaví
v našem věku.
XIX. Matka Boží po vzkříšení a nanebevstoupení Páně až
ku její smrti. Po nanebevstoupení Páně zůstala sv. Panna ze
svaté rodiny jediná na zemi. Navštěvovala často místa, kde trpěl
její Synáček, a toužila vroucně, ač byla s vůlí Jeho sjednána,
spojiti se s Ním na nebi. Umřela z lásky a láskou k Bohu tiše
a bez bolesti. Podle nábožné pověsti byli apoštolé a čásť učen
níků u jejího lůžka smrtelného.
XX. Matka Boží na nebe vzatá. Učení toto není v písmě
arci obsaženo, a ani církev neučinila dosud výroku o něm,
a však přes to jest pravda ta nade všecku pochybu postavena,
tak že žádnému theologovi není volno, jinak učiti, aniž lze
křesťanu jinak věřiti, neboť jsou o ní souzvuční bohoslovci ka
toličtí, zvláště ale theologové skolastikové. Písmem byla ovšem
událosť tato teprv později i na Západě i na Východě zazna
menána, ale pravda sama byla vezdy od církve universálně
držána, a sice pevně a bez odporu^důkazem o tom jest svátek
nanebevzetí P. M., jenž se světí na Východě i na Západě,
v církvi pravoslavné, i u všech sekt východních. I rozum vírou
osvícený rád připouští: že Maria Panna jest i s tělem na
nebe vzata.
XXI. Sláva Matky Boží na nebi. Podle učení theologů sluší
rozdělovati dvojí odplatu svatých a světic v nebesích, podstatnou
(substantialis) a případnou (accidentalis). Sláva Matky Boží,
nebo-li odměna podstatná byla co do velikosti své nad slávu
svatých, a kůrů andělských, neboť její svatosť a záslužnosť
jejích skutků vynikala co do velikosti nad svatosť tvorů všech.
A však P. M. vyniká netoliko svatostí svou ״quantitate sancti
tatis“, alebrž i milostí, že se stala matkou Boží, a ta se liší
ode všech milostí tvorům udělených jakostí svou (qualitate sua),
a tak vyniká i jest sláva Matky Boží na nebi netoliko velikostí
svou, ale i jakostí svou nade slávu svatých a světic a kůrů
andělských, neboť ona netoliko dívka Páně, ale i Matka Boži
jest. Jí náleží korunka panenství, mučennictví, moudrosti a zna10
losti učení Páně; a zvláštní oslava těla jejího. Jí náleží zvláštní
sláva za její neskonalou pokoru. Světlo slávy P. M. uštědřené.
Léta, jež- sv. Panna na zemi přežila.
XXII. Maria Panna jest naše prostřednice u Boha; nebof
ona působila ku našemu vykoupení morálně ״svým svolením
státi se Matkou Páně“, a fysicky, anť nám počala a porodila
Krista Pána; ona působila a působí také ku našemu spasení,
nebo-li výkupu jak říkají subjektivnému, a tak jest prostřednice
naše u Boha. Jmenujou ji jménem tímto otcové ss. na Východě,
a liturgie východní, oslavujou jí tím titulem otcové ss. na Zá-
pádě, a souhlasně o ní tak učí theologové scholastikové, a ve*
lebí prostřednictví její liturgie západní církve, a hodinky cír
kevní.
XXIII. Matka Boží jest přímluvkyně a orodovnice naše
u Boha. Matka Boží ví o nás, zná naše svízele a potřeby, miluje
nás více nežiji všichni nebešťané, a proto oroduje, a prosí za
nás u Boha. Ze jest Matka Boží orodovnice naše u Boha, o tom
učí souzvučně ss. otcové, liturgie na Východě i na Západě.
Přímluva Matky Páně jest u . Boha velemocná, tak že jsouc
sjednána s vůlí Jeho všecko na Něm vymůže, protože jest ne
toliko dívka, ale i Matka Páně. Za tou příčinou se k ní utíkají
v ouzkostech svých křesťanští národové, a bohoslovci tvrdí se
sv. Bernardem, že nebylo slýcháno, aby Matka Boží byla někoho
oslyšela, kdož se k ní za pomoc utíkal.
XXIV. Pocta svaté Panence povinná. Povinni jsme P. M.
ctíti úctou náboženskou, kteráž slove ״hyperdulie“. Učtou touto
netrpí ničehož úcta Bohu jedině příslušná, nebo-li ״λα-psía“.
Úctou tou máme ctíti Pannu nejsvětější, neboť ona jest netoliko
dcera a dívka Boží, ale i Matka Boží; Bůh sám ji ctil, vyvoliv
si ji za matku svou, a obmysliv ji milostmi neskonalými, a ctí
ji slávou nevýslovnou na uebi. Povinni jsme Matku Boží ctíti
pro neskonalá dobrodiní, kteráž nám prokázala, a prokazuje,
a o nichž zvláště svědčí místa poutnická. Ctěmež Matku Boží,
neboť láska a úcta k ní jest jedna ze známek našeho před
zřízení; a to tím více, anť nebylo svatého ani světice, kteřížby
byli nectili Bohorodičku, anť všickni se k ní měli s úctou pře
velikou jako synové a dcery Matky nebeské. Úctu Marie Panny
hlásají liturgie, svátky jí ku poctě konané, po celý rok jí ža
svěcená sobota, a zejmena jí věnovaný měsíc ״máj.“ Úctu Marie
Panny zvěstujou po šírém světě jí ku poctě vystavené chrámy
a oltáře, uměle vyhotovené sochy její a obrazy, zvláště ale ná-
sledování jejího života milosrdnými skutky. Všichni národové
jsou svědkové úcty Mariánské, zvláště ale národové slovanští.Předmluva,
Přítomný spis povstal z přednášek, jež jsem o Panence
Marii v dobách různých činil, a z poznámek, kteréž jsem k vůli
plnějšímu poznání učení církve Boží o Matce Páně sestavoval.
Zvláštní ale knihy o tomto předmětu napsati neměl jsem v úmyslu.
Později jsem sobě myslíval, že by se slušelo, abychom, jakož
o Kristu Pánu o Jeho osobě a působení zvláštní spisy máme,
také nějaký spis theologický o Jeho přesvaté Máteři měli.
Úmysl můj dozrával ještě více, když jsem před rokem dokončil
spis svůj: ״Katolická anthropologie,“ a do něho vtěsnal učení
o člověku v řádu přirozeném i nadpřirozeném, a sice zvláště
naproti racionalismu, pantheismu a materialismu, a naproti
jejich novomodní záštitě ״darviuismu.“ Shledalť jsem tu, že
zavírá do sebe anthropologie katolická dvé osob, ježto nade
všecko okrášlily a vyvýšily člověctvo, Osobu Spasitelovu, a Jeho
přesvaté Matky, Marie Panny, Spasitel ale Kristus Pán není
člověk pouhý, ale Bůhčlověk, a Panenka Maria, ač jest dcera
Adamova, nepodléhla osudu a kletbě dcer a synů Adamových;
a živě o tom přemítaje přesvědčil jsem se, že sluší ku anthro
pologii katolické předobře jako ״monografie“ učení o Panence
Marii neboli ״Mariologie.“
Než ale ještě jsem otálel, doufaje, že ruka dovedenější
nežli mbje napíše, čehož jsem snažně žádal, anť jsem nedůvěřoval
sobě; otálel jsem avšak na krátko, neboť rokem 1879 nadešla
doba jubilea pětadvacítiletého kněžství mého a mých kollegů,
a puzen jsem byl, ač velikými bolestmi hlavy sklíčen jsa, téměř
neodolatelně, abych, byť i jen podle skrovných a slabých sil svých
ku poctě královny nebeské, a na poděkování, že jsme se pět
a dvacítiletého jubilea kněžského dočekali, nějaký spis napsal.
Bylo to na sklonku druhého běhu školního ve čtvrtém
roku v bohosloví r. 1854, nemýlím-li se v červenci, zavítal
k nám Jeho Excellence pan biskup Jan Yalerian. Viděli jsme12
Ho vezdy rádi, neb jsme Ho milovali pro jeho vlídnost, laska
voet a dobrotivost k nám. Tentokráte byl ale k nám ještě
laskavější, chválil nás velice, a ku konci řeči své doložil:
״Vás budu rád na kněze světiti.“ Nepochybně, že jsme as sotva
všichni veskrze této chvály zasloužili, já aspoň ne, což tuto
rád a ochotně vyznávám, a ono by se nám jí as sotva bylo
dostalo, kdyby nás náš dobrý rektor Nitscli byl Jeho Excellenci
neodporučil. Musím ale k vůli pravdě vyznati: že jsem měl spolu-
žáky hodné, horlivé, mírné, tiché a povážlivé, tři jsou na věč-
nosti, druzí, Bohu budiž dika, ještě na živu. Jména jejich jsou:
Bilbauer Jan. kněz řadu cisterciáckého, farář v Rožmitálu
(Rosenthal), čáp František, farář ve Všeradicích, v arcidiecési
Pražské, Dvořák Josef v Kestřanech, Kámarýt Bedřich, farář
v Deštné, Karý Vincenc, farář na odpočinku, f Koupal Josef,
bývalý farář v Selči״ Lenz Antonín, spisovatel této knihy, Masopust
Tomáš, farář v Polině, f Muchka František, bývalý farář ve
Velhartieích, Noyotný Jakub, doktor v bohosloví, farář v Sukdole,
Obermuller Raymund, vikář a farář v Hirschavě, Pech František,
profesor náboženství na reálných školách v Písku, ־!־ Rypáček
Karel, bývalý farář v Čimelicích, Reichenauer Josef, farář
v Mailontech, Skoědopole Antonín, doktorand a profesor v boho-
šloví, Vačkář Josef, farář v Sevětíně a Vožický Jan, farář
v Tučapech. čtyři mezi námi byli národnosti německé, avšak
nikdy nebylo u nás národnostního sporu, a bylo-li nějakého
nedorozumění jiného, bylo ono jen povrchné, a trvalo na krátko.
Byly to doby utěšené, často jsem na ně vzpomínal, a kollegové
moji nepochybně také.
Začal jsem tedy sestavovati ku poctě Matky Boží tento
spis, a mezi sestavováním jsem se najednou upamatoval, že s do
bou jubilea našeho *) se setkává jubileum neskonalé vznešenější,
památka totiž, že dne 8. prosince 1879 uplyne 25 let od oné
doby, kdež učení o nepoškvrněném početí za zjevené bylo pro
hlášeno. I stala se touha má, ve jménu svém a svých kollegft
skromný tento spis vydati, tím vřelejší, a sice přede vším na
poděkování, že nás sladká Matka nebeská ku oltáři dovedla,
a jak doufám až dosud všecky přese všechno pokušení a ne
bezpečenství bezúhonné zachovala.
*) Byli jsme dne dne 23. července 1854 na kněžství posvěceni.13
Kojím se tou nadějí, že Matka Boží tuto oběť dobrotivě
z rukou našich přijme; vždyť pak jest na způsob zvláštní Matka
kněží, čteme zajisté, že Spasitel Dáš, milý Synáček její, učenníky
své, když je při poslední večeři na kněžství posvětil, přátely
svými nazýval, a čteme o nich, že je jmenoval i bratřími svými,
a tím způsobem i přátely své drahé Matičky, a syny jejími.
Tou měrou uvedl Kristus Pán i nás kněze své do rodiny své
předrahé Rodičky; a já vím dojista: že se ta sladká máti nebeská
o nás jako věrná matka starala a nad námi bděla. Ona se nad
námi nezatvrdila ani tehdáž, když jsme jejího Synáčka hněvali,
neboť po hříchu smrtelném, jehož jsme se sna^i dočinili, vypro
sila nám na svém Synu nepokoj duše, a touhu, zase se smířiti
s Ním. Tři z nás povolal Bůh na věčnosť, jeden zemřel právě
na den neposkvrněného Početí Panenky Marie, když ku její
poctě mši svatou odsloužil, druzí dva zaopatřeni byvše svatými
svátostmi. Zajisté, že při všech třech v posledním okamžení Matka
Boží stála, a jim orodovnicí byla, aby Bůh se slitoval nad nimi.
Napsal jsem tento spis, abych povinnou chválu a úctu
vzdal nepoškvrněné Pánně, a ji, seč jsou mé slabé a skrovné
sily, povelebil v nepatrnou náhradu za veliké urážky jí činěné,
zvláště za neslýchané v národě slovanském pohanění, kteréž
naproti ní bylo spácháno, když její panenská česť, a čistá nebeská
dušinka její od jednoho samozvaného člena tohoto Marii Panně
nade všecko oddaného národa barbarským způsobem byla po-
špiněna.
Napsal jsem skrovný tento spis, abych díky vzdával Matce
Boží a ji chválil a velebil, ač již slabě a nedůstojně, i když
jazyk můj oněmí, a ruka má v hrobě bude práchnivěti. Rád
bych, aby se četl, a aby» se schopnějšími bratry mými a syny
mými žáky v Kristu Pánu drahými přidalo a dokládalo, čehož
se mu nedostává, když mne nebude více. Prosím za to snažně,
nevímť já, jak se mnou bude na onom světě naloženo, bojím
se velice, ach kýžby se nestalo ta k ! že snad své sladké máteře
nebeské na věky neuzřím, a nebudu moci spolu s nebešťany
chváliti ji a velebiti. O kýžby činila má kniha, s co já nebudu!
Ale při obavě své neztrácím naděje, a proto volám jménem
svým a svých kollegů ku královně nebeské:
„Neposkvrněná Panno‚ nejmilejší Matko M aria! Ty jsi
Matka našeho Pána a Spasitele, královna naše, orodovnice, naděje14
a outočištěhříšníků, K Tobě spěcháme dnes a'utíkáme se k Tobě‚
my nejbídnější g hříšníků. Před nohy Tvé‚ o veliká královno‚
skládáme svou hlubokou úctu‚ a děkujeme Tobě za všecka nám
až po tento den prokáganá dobrodiní‚ zvláště ale ga to, žes nás
od zaslouženého pro hříchy naše pekla tolikráte již vysvobodila.
Tebe milujeme o lásky nejhodnější Paní a Panovnice‚ a 0 čisté
lásky k Tobě činíme negměnitélný úmysl‚ Tobě vezdy sloužiti,
a dle možnosti se snažiti, aby i jin í sloužili Tobě. N a Tebe
skládáme po Tvém Synu všecku naději svou, a spasení duše
své. Přijmi nás 0a sluhy své, o Matko milosrdenství, a zachovej
nás v mocné ochromě své. Poněvadž víme, že u Boha všecko
můžeš, proto lkáme k Tobě a voláme se srdcem zkormouceným·.
Vysvobodí nás ode všech pokušení, anebo zjednej nám aspoň
důstatečnou sílu‚ abychom nad nimi až ku konci života svého
vezdy zvítězili. Tebe žádáme za pravou lásku k Ježíši, a skrze
Tebe doufáme, že blaženě zemřeme. O naše přelaskavá Matko,
prosíme Tebe pro lásku Tvou k Bohu, přispěj nám vezdy ku
pomoci, gvláště ale v posledním vše rozhodujícím okamžení života
našeho! Neopouštěj nás, až náš uhlédáš mezi svatými v nebesích!
Tam budeme chváliti Tebe a Tvé milosrdenství na věky velebiti.
Tak doufáme, tak se staň.“ *)
״ Odporučujeme Tobě o sv. Panno našeho nejdůstojnějšího
velepastýře, zachovej ho ku zdaru církve Boží; a žádáme Tebe,
abys byla orodovnioí bývalých zemřelých, anebo ještě žijících
učitelů našich
״Slituj se, o Matko Boží, nad církví svatou, a nad katóli·
ckými národy, Ty víš zajisté, kterak úpí postrádajíce ve vlastních
zemích svých náboženské svobody, a zachraň před nevěrou a zká-
zou dítky rodičů křesťanských
Plán celého spisu tak jsem ustavil sobě, abych netoliko
vyslovené články víry, a ty, jež na jisto drží rozptýlená církev,
a o nichž se sjednávají katoličtí theologové, alebrž i ty na
značil, jež se v církvi Boží s důvody a na základě autorit
o Panence Marii hlásají.
Ku článkům víry přidávám některé úryvky ze života Blaho·
slavené Panny, opět na základě autorit, zde onde i citáty
z apogrifických evangelií.
*) Modlitba sv. Alfonse de Ligorio.15
Neštítil jsem se a neváhal jsem kromě článků nade všechnu
pochybu jistých, podati i některých, jež nejsou v tom stupni
jisty, ale předobře souhlasí s články víry o Panence přesvaté;
neboť jest nám katolíkům vše drahé, což směřuje ká" větší cti
a slávě přesvaté Mateře naší v nebi. Učinil jsem tak, abych
svou vděčnosť a lásku svou ku Matce Boží já nehodný osvědčil,
abych poněkud napravil, že od dlouhé doby, od časů smrtonos
ného ledového racionalismu, i mnohé články víry o svaté Pa*
nence byly umlčovány, a ještě více odůvodněné na základě člán
kův víry vyvinulé učení velikých bohoslovců scholastiků.
Ve spisu samém udávám všade autority ty, z nichž jsem
vážil, a kdekoliv já sám úsudek činím, činím tak vždy na zá-
kládě výroků osvědčených.
Při vší snaze, jakou jsem na tuto přítomnou práci svou
vynaložil, mohlo se snadno státi, že jsem zde onde pochybil.
V tom případě prosím čtenáře již z předu za odpuštění, a pod
robuju svůj spis ve všem neomylné autoritě církve Boží.
Dáno v Budějovicích dne 23. července 1879