3 důkazy, že je Země kulatá

1) Při zatmění měsíce musí Země vstoupit mezi Slunce a Měsíc. Jelikož je stín dopadající ze země na měsíc kulatý, musí být i země kulatá. Kdyby byla země placka, byl by stín někdy kulatý a někdy sploštělý. Někdo by mohl říct, že je zatmění právě když je slunce přesně pod placatou zemí, to by ale musel být měsíc při zatmění přesně nad obzorem, a to není.

2) Kdyby země byla placka, nebyla by Polárka nikdy z žádného místa na zemi viděna na horizontu. Polárku takto vidíme když pozorujeme z rovníku, a přímo nad sebou, když stojíme na severu.

3)Klasika. Na lodích připlouvajících od horizontu vidíme nejprve plachty, a teprve potom jejich trup, jako by se z vody vynořovaly a to je blbost.

zdroj: rekolt.blog.cz/0802/3-duvody-proc-j…

@Hebel
"...Nechcete někdo zkusit vysvětlit, jak "subjektivně" brání nějaký člověk Církev před zlem, když odmítá Svatého otce Františka uznat papežem? Stále na to nemohu přijít."

"Vtom jsem viděl jinou šelmu, jak vyvstala ze země: měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak."

Zj. 13.11

"Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratří,

abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat.

Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení.

Ten se postaví na odpor a ‚povýší se nade všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha.

Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, ještě když jsem byl u vás?

Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas.

Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání.

A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš ‚zabije dechem svých úst‘ a zničí svým slavným příchodem."

2Tes.2.1-8

Písmo dopředu upozorňuje věřící na záměry nepřítele Boha a lidí - že se pokusí Kristovu Církev ne zničit, zlikvidovat jako takovou, ale ovládnout ji a použít pro své záměry. Jestliže sv.Pavel upozorňuje na záměr "odstranění toho, kdo tomu brání", lze mít za to, že v konečném důsledku půjde o odstranění institutu papežství, protože papež je základ jednoty a pravověrnosti Církve. Proto je potřebné sledovat dění okolo Petrova nástupce a proto toto také bývalo pozorně sledováno i v minulosti. A proto také zmatky okolo papežství (dvoj či trojpapežství) vyvolávaly otázky, zda již nenastává doba Druhého Kristova příchodu.

Situace, která nastala v současnosti, nemá obdobu v celé historii Církve - ještě se nestalo, aby jeden papež odstoupil, ale ponechal si některá znamení svého úřadu, a jeho nástupce proti tomu nic nenamítal a tvářil se, že je vše v pořádku. Pokud v dřívější době došlo k situaci, že byli zvoleni dva papeži, vždy každý z nich považoval toho druhého za neplatně zvoleného. Takže je naprosto legitimní otázka, co se to v tom Vatikánu vlastně děje.

Je třeba mít na paměti, že klíč k řešení vzniklé situace má Josef Ratzinger - jedině on ví, jaké jsou skutečné důvody toho, proč 11. 2. 2013 pronesl slova rezignace a zda toto vyslovil zcela dobrovolně - jedině on ví, zda je nebo není papežem, zda je či není Benediktem XVI. Přání a úmysly ostatních aktérů následných událostí (např. kolegia kardinálů a Y.Bergoglia) na toto nemají vliv.
A o Josefu Ratzingerovi platí totéž, co o ostatních lidech - o jejich skutečných úmyslech vypovídá více jejich jednání, než jejich slova. A jednání Josefa Ratzingera vypovídá spíše o tom, že papežem chce zůstat, než že by chtěl odstoupit. A jednání jeho "nástupce" "papeže" Františka vypovídá zase něco o přáních a motivech těch, kteří se snažili odstranit Benedikta z Petrova úřadu.

Výsledky jsou dostatečně výmluvné - devastatce eucharistické úcty (nepokleká před eucharistií, při papežské mši v Manile si proměněné hostie podávali věřící z ruky do ruky) - tj. v praktické rovině je popřena víra v Kristovu přítomnost v eucharistii, otevírání dveří morálnímu relativismu (praktické zpochybnění nerozlučitelnosti manželství, vnitřní zvrácenosti homosexuálních vztahů), popírání zásadních věroučných pravd (popření věčného trestu zavržených, neposkvrněného početí Panny Marie).

Myslím, že je toho dost, aby si každý soudný a nezaslepený křesťan mohl položit otázku, zda současný představitel Církve náhodou "nemluví jako drak", zda se nám před očima neuskutečňuje to, před čím nás Bůh skrze Písmo varoval. A pak již snad bude pochopitelné, proč upozorňování na nepravost Františkova "papežství" je obranou Církve.

Začíná mi zlehka svítat, jak to asi myslíš.
To, čemu říkáš "hodnost", bych nazval stavem - přijetím kněžského svěcení se dosáhne stavu kněžství - navždy. Kromě toho dostane od svého nadřízeného (kněz od biskupa, biskup od papeže) pověření působit v rámci určité kanonické mise - jak říkáš "funkcí".
OK, beru to, co píšeš o knězi a biskupovi - oba jsou někomu podřízeni (biskupovi, papeži), který jim může odebrat pověření působit (zemeritní je ;-).
Neplatí to ale o papeži - toho nemá kdo "odvolat" - je naprosto svrchovaný.
Jednotlivé stupně kněžského svěcení (jáhenské, kněžské a biskupské) vtiskují duši svěceného nezrušitelné znamení - jsou už jáhnem, knězem nebo biskupem navždy. Toto ale neplatí o papežství - pokud by platilo o papežství totéž, tj. kdo se stane papežem, je jím navždy, pak by nebylo možné, aby papež odstoupil.
Pokud ale vycházíme z toho, že papež může odstoupit, pak to znamená, že stav papežství trvá pouze po dobu, kdy dotyčný vykonává papežský úřad.
Otázka kdy se stává papež papežem nám umožňuje pochopit podstatu papežství - není to nějaký další stupeň "kněžského svěcení", z tohoto pohledu je papež jen biskupem, ale podstata papežství spočívá ve výkonu Petrova úřadu - být prvním mezi biskupy, být hlavou Církve na zemi, zástupcem Krista. Vzdát se výkonu tohoto úřadu znamená přestat být papežem.
Pochop - papež je (zde na zemi, po Bohu) duchovně absolutně svrchovaný - nikomu není podřízen - a to může být pouze jeden. Nemůžou být absolutně svrchovaní dva papeži - pokud řekneš, že ten "emeritní" už svou svrchovanost neuplatňuje, tak to znamená, že už o ni přišel, že se podřizuje tomu, kdo ji uplatňuje - přišel o atribut papežství, tj. nemůže už být papežem. Atribut papežské svrchovanosti vylučuje možnost společné existence dvou a více papežů - proto podmínkou svolání konkláve je uprázdněnost papežského stolce - tj. předchozí papež buď zemřel, nebo se vzdal papežství.
Proto je titul "emeritní papež" nesmyslný, a to, že jej Benedikt prosadil a používá znamená, že nám tím chce něco "mezi řádky" sdělit.

Lituji, s pojmem "hodnost" neumím pracovat, takto uvažovat je mi cizí.
Přirovnání k farářům nesedí - přítomnost jednoho kněze nevylučuje možnou přítomnost dalšího.
Analogie starozákonního velekněžství nemusí být aplikovatelná - novozákonní kněžství je jiné povahy než starozákonní.
.
Zkusme na to jít z jiného konce - jak se biskup stane papežem? Biskup s právem účasti v konkláve, tj. kardinál, se stává papežem v okamžiku, kdy přijme volbu ostatních kardinálů, aby se papežem stal. Souhlas?

Peter,
nejde o slovíčkaření, ale o správné pochopení pojmů.
Slovo "emeritní" se může chápat v různém významu - v souvislosti s odstoupením B16 za určující považuji vyjádření Vatikánu, že "emeritní papež" je emeritní ve stejném významu, jako "emeritní biskup".
To je podstatné.
Další podstatné je to, že může být pouze jeden papež.
A TOTO JE UČENÍ CÍRKVE. Takto se Církev vždy stavěla k případům, kdy nastalo papežské schizma, kdy část biskupů a kardinálů neuznala předchozí volbu papeže a zvolila si "jiného". Třebaže zdánlivě byli papeži dva, skutečně, před Bohem, byl jeden pravý a jeden falešný. Bylo jen otázkou zkoumání, zda první volba byla správná.
.
Titul "emeritní papež" je zbytečný a nesmyslný - zbytečný proto, že se má vztahovat na odstoupivšího papeže - vztahuje se k člověku, který papežem byl, ale už není. Naproti tomu emeritní biskup je stále biskupem, pouze nevykonává svůj úřad. (Možná ale, že toto je klíčem k řešení - Benedikt tímto naznačuje, že je stále papežem, pouze nevykonává svůj úřad.) Nesmyslný je proto, že zatímco "emeritní biskup" uvolňuje místo jinému biskupovi, který bude dál vykonávat jeho úřad, žádný papež nemůže přejít do stavu "emeritnosti", aby uvolnil místo jinému papeži, a to z toho důvodu, že svým papežstvím znemožňuje platnou volbu dalšího papeže.
.
Peter, pochop prosím správně význam pojmu "nauka Církve" - je to učení, které bylo Církví vyznáváno po celou dobu její existence, byť jen v zastřené, nikoliv explicitně vyjádřené nauce. "Emeritní papežství" do této nauky rozhodně nepatří.

ad) "...Toto je doba, že dvaja pápeži sú blízko pri sebe a vzájomne si pomáhajú:

jeden v tichu, v modlitbe, v uctievaní, ktoré ponúka svojim utrpením pre ostatných, ktorí musia viesť, hovoriť, konať a byť svedkami učenia môjho Syna Ježiša, pre všetkých ..."
.
Před Bohem nemohou být současně na zemi dva papežové, dva náměstci Krista na zemi. Přítomnost jednoho znemožňuje platnou volbu druhého.
Buď Benedikt odstoupil, a už papežem není (v tom případě neoprávněně užívá nesmyslný titul "emeritní papež") - pak máme papeže Františka.
Nebo Benedikt skutečně neodstoupil, pak František papežem není.
My nevíme, jak to je - v nebi to ale vědí.
Proto skutečná Panna Maria nemůže hovořit o dvou papežích, kteří si vzájemně pomáhají.